Česká jména: blahovíčník (Berchtold et Presl 1825), krásočep, blahovičník (Leicht 1863), blahovičník (Mareček 1996)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Rozšíření: Vyskytuje se v jihovýchodní Austrálii, od jihovýchodu Jižní Austrálie a Klokaního ostrova po centrální Victorii, okrajově zasahuje i na jih Nového Jižního Walesu. V areálu je rozlišováno šest poddruhů.
Jako dekorativní dřevina je vysazován i v jiných částech Austrálie, stejně tak v dalších klimaticky příhodných oblastech světa (např. Mediterán, jižní Afrika, Kalifornie apod.).
Ekologie: Roste ve světlých blahovičníkových lesích a v křovinaté vegetaci, druhotně se objevuje rovněž v blízkosti lidských sídel a na ruderálních stanovištích.
Popis: Vyšší keř (mallee) nebo strom dosahující výšky 5–30 m, s borkou na bázi kmene šedou až žlutohnědou, v pásech odlupčivou, výše šedou až namodralou či nažloutlou, hladkou. Juvenilní listy jsou vstřícné, přisedlé, někdy bázemi srostlé, široce kopinaté až široce vejčité, až 10 cm dlouhé a 7 cm široké, srdčité, zelené nebo namodralé, adultní listy jsou řapíkaté, úzce kopinaté až kopinaté, 7–14 cm dlouhé a až 3 cm široké, zašpičatělé, obvykle zelené, někdy namodralé. Květenství je axilární, nevětvené, 3květé, stopky jsou v průřezu okrouhlé, poupata jsou vejcovitá, někdy se zobánkem, víčka jsou dvě, zobánkatá, obvykle užší a kratší než češule; vnější tyčinky jsou většinou sterilní, vnitřní plodné, bílé nebo červenorůžové. Plody jsou zvonkovité, polokulovité až skoro kulovité, se 4–6 chlopněmi.
Záměny: Květy poněkud podobných druhů Eucalyptus melliodora a Eucalyptus sideroxylon vyrůstají v květenstvích až po sedmi, navíc E. sideroxylon má borku celého kmene výrazně tmavou, černou, hrubě rýhovanou. A pro rovněž trojkvětý druh Eucalyptus tricarpa je také charakteristická borka tmavě šedá až černá, hluboce rýhovaná, silná a tvrdá.
V australských výsadbách je značně populární trošku podobný blahovičníkovec Corymbia ficifolia – jeho květenství je větvené, poupata vyrůstají v okolících zhruba po sedmi, jejich víčka jsou plošší, navíc všechny tyčinky má plodné.
Využití: Pěstuje se v zahradách a parcích, a to především v růžovokvěté formě.
Jeho nažloutlé dřevo je tvrdé a velmi odolné, je vhodné na sloupky a sloupy, slouží i jako palivo.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2019) řadí tento blahovičník ke zranitelným druhům (VU). Řada jeho původních lokalit byla proměněna na pastviny a zemědělskou půdu.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 28. 9. 2023 (Kypr, okolí Larnaky).