Syn.: Ourisia rupicola Wedd.
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Rozšíření: Severo- a středoandský druh, jehož areál se táhne po východních hřebenech a svazích And od Venezuely přes Kolumbii, Ekvádor a Peru až po západní část střední Bolívie.
Ekologie: Roste ve vlhké puně a páramu, na vlhkých skalách a zamechovatělých stanovištích, v nadmořských výškách od (2000–)3100 až do 4500 m.
Popis: Bylina s poléhavou a větvenou lodyhou, chlupatou nebo lysou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité až kopisťovité, až 12 mm dlouhé a 5 mm široké, na bázi klínovité, na okraji vroubkované, na vrcholu tupé nebo špičaté, lysé nebo chlupaté. Květy vyrůstají z úžlabí listů jednotlivě, na stopkách až 28 mm dlouhých, kalich je 6–8 mm dlouhý, 5četný, lysý nebo brvitý; koruna je dvoupyská, trubkovitá, až 21 mm dlouhá, červená nebo oranžová, lysá nebo řídce chlupatá, cípy jsou 2–3 mm dlouhé, zaokrouhlené, tyčinky jsou z koruny vyniklé. Plodem je vejcovitá tobolka.
Poznámka: Pro areál rodu Ourisia je příznačná transpacifická disjunkce – zahrnuje zhruba 20 až 30 druhů, které se vyskytují v andské části Jižní Ameriky, ovšem také ve východní Austrálii a na Novém Zélandu (např. Ourisia vulcanica). Jedná se tedy o prastarý gondwanský rod.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 5. 9. 2015 (Peru, Cuzco, Abra de Malaga).