Syn.: Aleurites ambinux Pers., Aleurites angustifolia Vieill. ex Guillaumin, Aleurites angustifolia Vieill., Aleurites commutata Geiseler, Aleurites cordifolia (Gaertn.) Steud., Aleurites cordifolius (Gaertn.) Steud., Aleurites integrifolia Vieill. ex Guillaumin, Aleurites integrifolia Vieill., Aleurites javanica Gand., Aleurites lanceolata Blanco, Aleurites lobata Blanco, Aleurites moluccana var. aulanii O. Deg. et I. Deg., Aleurites moluccana var. floccosa Airy Shaw, Aleurites moluccana var. katoi O. Deg., I. Deg. et Stone, Aleurites moluccana var. remyi (Sherff) Stone, Aleurites moluccana var. serotina O. Deg. et Sherff, Aleurites moluccanus (L.) Willd., Aleurites moluccanus var. serotinus O. Deg. et Sherff, Aleurites remyi Sherff, Aleurites triloba J. R. Forst. et G. Forst., Camerium moluccanum (L.) Kuntze, Camirium cordifolium Gaertn., Camirium oleosum Reinw. ex Blume, Camirium oleosum Reinw. ex Müll. Arg., Dryandra oleifera Lam., Jatropha moluccana L., Juglans camirium Lour., Mallotus moluccanus (L.) Müll. Arg., Manihot moluccana (L.) Crantz, Ricinus dicoccus Roxb., Rottlera moluccana (L.) Scheff., Telopea perspicua Sol. ex Seem.
Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité
Rozšíření: Druh pochází z jižní a jihovýchodní Asie, areál se táhne od indických států Tamil Nadu a Kerala přes Barmu, Indočínu až po jižní Čínu, Filipíny, Papuu-Novou Guineu, australský Queensland a mikronéský ostrov Pohnpei. Dnes je rozšířený a pěstovaný v celém tropickém a částečně i subtropickém pásmu – např. Tichomoří, Karibik, Japonsko, východní Afrika.
Ekologie: Roste na svazích v lesích, do nadmořské výšky 1200 m, toleruje podmínky suchého až deštného subtropického a tropického klimatu, nejvíce prospívá v tropických oblastech s ročním úhrnem srážek 2000 mm a vyšším.
Popis: Strom dorůstající výšky většinou 10–15 m, někdy až 20 m, jeho rozložené až převislé větve vytvářejí korunu zhruba ve stejném průměru. Borka je šedohnědá až načernalá. Listy jsou střídavé, jednoduché, trojlaločné, zřídka i pětilaločné, na vrcholu špičaté, na bázi okrouhlé až srdčité, 10–20 cm dlouhé, se stejně dlouhým řapíkem se dvěma žlázami při spojení čepele a řapíku, které vylučují sladkou tekutinu. Mladší listy jsou většinou trojúhelníkovité až vejčité, mají bělavý povrch se stříbřitým leskem, na rubu řídké rezavé chloupky; časem listy získávají tmavě zelenou barvu. Květy tvoří 10–15 cm dlouhé terminální vrcholíky, ve kterých množství drobných samčích květů obklopuje samičí květy. Stopky a kalichy jsou pokryty bělavými až nahnědlými moučnými šupinkami. Květy mají 5 podlouhlých korunních lístků asi 1,3 cm dlouhých, barvy bílé až krémové, semeník je svrchní. Samčí květy jsou delší a štíhlejší. Plod je vejčitá nebo téměř kulovitá peckovice, 5–7 cm v průměru, s jedním až dvěma velkými semeny s velmi tvrdým černě zbarveným osemením. Jádra semen mají vysoký obsah olejů. Strom plodí v tropech 2× ročně.
Využití: V místech původního rozšíření a pěstování se využívaly všechny části rostliny: listy, plody, kůra, dřevo, kořeny, květy. A to nesčetnými způsoby – v medicíně, ke svícení, v domácnosti jako potravina, barvivo, ozdoba a další.
Syrová jádra jsou poněkud toxická, olej má silně laxativní účinky; ale vařená nebo pražená jádra se dají jíst; jsou součástí přísad k jídlu v indonéské, malajské a havajské kuchyni. Olej získaný ze semen se používá v medicíně jako laxativum. Drcená kůra na nádory a při krvavých průjmech, vařené listy jako obklady na bolesti hlavy, horečku, vředy, otoky kloubů a poranění. Květy proti kandidóze u dětí, šťáva z květenství k léčbě oparů a spálenin od slunce.
Jádra mají vysoký obsah olejů, což umožňovalo jejich použití ke svícení, buď přímo jader navlečených na proutky nebo extrahovaného oleje v lampičkách. Jádra hořela jedno od druhého, toto hoření bylo i měřítkem času. Havajci využívali červenohnědé barvivo z vnitřní kůry a inkoust ze spálených skořápek k tetování. Olejový film na vodě zajišťoval větší viditelnost ve vodě při rybolovu. Olej se používal také jako stimulant růstu vlasů. Dřevo se využívalo při výrobě kánoí. Ořechy jsou na Havaji používány k výrobě tradičních věnců (lei), a to jak z leštěných černých nebo hnědých skořápek, tak z nezralých bílých, které jsou cennější. Bílé květy a měkké listy jsou také navlékány jako lei.
V dnešní době je druh pěstován především pro olej. Většina získaného oleje se používá v místě výroby, není určena pro mezinárodní obchod.
Poznámka: Pro své univerzální použití se tento druh v roce 1959 stal státním stromem Havajských ostrovů. Na Maui je symbolem osvícení, ochrany a míru.
Fotografováno ve dnech 5. 5. 2013 (USA, Havajské ostrovy, ostrov Maui, Waimoku Falls) a 12. 5. 2013 (Havajské ostrovy, ostrov Kauai).