Syn.: Echites scholaris L.
Česká jména: volnoš (Presl 1846, Koblížek 2023)
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité
Rozšíření: Druh pochází z jižní a jihovýchodní Asie. Široce je rozšířen v Indii, roste i na Srí Lance, v Nepálu, Bangladéši, Barmě, v jižní Číně zasahuje do provincií Jün-nan a Kuang-si, dále v Thajsku, Laosu, Vietnamu, Kambodži a v Malajsii, široce je rozšířen v Indonésii a na Filipínách. Dále se vyskytuje na Nové Guineji, na Šalomounových ostrovech a na severovýchodě Austrálie. Mimo oblast přirozeného výskytu se občas pěstuje jako okrasná dřevina, tak i v Karibiku.
Ekologie: Roste ve smíšených tropických lesích, vystupuje až do nadmořské výšky 1000 m.
Popis: Stálezelený mléčící strom dorůstající výšky 20–40 m; borka je šedá, drsná; letorosty jsou lysé, pokryté lenticelami. Listy vyrůstají v přeslenech po 3–7(–10); řapík je 1–3 cm dlouhý; čepel je obkopinatá až obvejčitá, 7–28 cm dlouhá a 2–11 cm široká, kožovitá, s 25–50 páry postranních žilek odkloněných téměř v pravém úhlu, na bázi klínovitá, celokrajná, na vrcholu obvykle zaokrouhlená. Květenství jsou husté plstnaté terminální vijany uspořádané do lichookolíku na 2–5 cm dlouhé stopce; listeny jsou podlouhlé až kopinaté, plstnaté, na vrcholu špičaté; květní stopky jsou 2–5 mm dlouhé; vonné květy jsou 5četné; kalich je miskovitý, s vytrvalými, asi 2 mm dlouhými tupými cípy; koruna je řepicovitá, zelenavě bílá, 6–12 mm dlouhá, s trubkou asi 6 mm dlouhou a vejčitými, 3–5 mm dlouhými, na vnější straně chlupatými cípy; tyčinek je 5; gyneceum tvoří 2 úplně volné plodolisty. Plodem jsou úzké válcovité měchýřky 30–60 cm dlouhé, nicí; 5–6 mm dlouhá semena nesou na obou stranách svazeček chlupů.
Využití: Hořkou borku a listy využívá lidové léčitelství při bolestech hlavy, nachlazení, chřipce a bronchitidách, borka se místy používá i při léčbě malárie. Dřevo je lehké, snadno opracovatelné, vyrábějí se z něj např. rakve.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 1. 2. 2019 (Indie, Dillí).