Syn.: Caesalpinia chinensis Roxb., Caesalpinia kwangtungensis Merr., Caesalpinia laevigata Perr., Caesalpinia nuga (L.) Aiton, Caesalpinia paniculata Desf., Caesalpinia paniculata (Lam.) Roxb., Caesalpinia scandens Roth, Caesalpinia szechuenensis Craib, Genista scandens Lour., Guilandina bonduc var. minus DC., Guilandina crista Small, Guilandina nuga L., Guilandina paniculata Lam., Guilandina semina Lour., Ticanto nuga (L.) Medik.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Pochází z jižní a jihovýchodní Asie a přesahuje i do Austrálie a Oceánie. Areál se táhne od Indie a Srí Lanky přes jižní Čínu až na Tchaj-wan a ostrovy Rjúkjú, zasahuje až do Malajsie, zahrnuje Filipíny, Indonésii, Novou Guineu, australský Queensland, Mikronésii, Melanésii, v Polynésii nejdále roste na souostroví Tonga. Druhotný výskyt je hlášený ze Střední Ameriky, z Karibiku i Mauricia.
Ekologie: Stanovištěm jsou převážně pobřežní křoviny, okraje porostů mangrove a brakických mokřadů v přílivové zóně, obvykle na písčitých půdách. Z Číny je však tento druh uváděn z horských svahů až do nadmořské výšky 1500 m.
Popis: Dřevnatá opíravá liána až 10(–15) m dlouhá; borka je tmavá, s řídkými zahnutými ostny. Listy jsou dvakrát zpeřené, 20–30 cm dlouhé, s tmavými vřetenem s ostny; v prvním dělení s 2–3(–4) páry vstřícných větviček, nesoucích 4–6 párů vstřícných, krátce řapíkatých kožovitých lístků, které mají vejčitou až eliptickou čepel 3–6 cm dlouhou a 1,5–3 cm širokou, lysou, na bázi široce klínovitou, celokrajnou, na vrcholu tupou až zaokrouhlenou. Květenství je bohaté, latovité, 10–20 cm dlouhé; květy jsou vonné, na 5–15 mm dlouhých stopkách; kališních lístků je 5, volných, kopinatých, asi 6 mm dlouhých; korunní lístky jsou nestejné, vejčité, poněkud nehetnaté, žluté, lysé, horní lístek je často přechází do červena; tyčinek je 10, poněkud vyniklých, s nitkami na bázi nafouklými a chlupatými; semeník je chlupatý. Lusk je stlačeně šikmo vejcovitý, 3–4 cm dlouhý a 2–3 cm široký, kožovitý, s krátkým zobánkem; obvykle obsahuje jediné semeno.
Využití: S listy, plody i kořeny pracuje lidové léčitelství; díky hořkému bonducinu se občas používal proti malárii, rovněž tak při žaludečních a střevních onemocněních. Tuk ze semen má využití v kosmetice.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 19. 2. 2020 (Filipíny, Calamiany, ostrov Lato).