Syn.: Maximilianea gillivraei (Benth.) Kuntze
Česká jména: stočenák (Presl 1846)
Čeleď: Bixaceae Link – oreláníkovité
Rozšíření: Severoaustralský druh, jeho areál leží v Top Endu Severního teritoria (včetně Melvillova ostrova), dál se táhne podél pobřeží Carpentarského zálivu až do severovýchodního Queenslandu (k jihu proniká až k městu Townsville). Vyskytuje se také na Nové Guineji.
V okolí severoqueenslanského Georgetownu a na severovýchodě Severního teritoria je rozlišován poddruh Cochlospermum gillivraei subsp. gregorii, jenž je částí literatury klasifikován jako samostatný druh.
Ekologie: Roste v blahovičníkových porostech, na křovinatých a skalnatých stanovištích. Kvete od července do září.
Popis: Keř nebo menší strom dosahující výšky okolo okolo 7 m, s větvičkami řídce bíle chlupatými. Řapík je až 15 cm dlouhý, čepel je v obrysu obvejčitá, 4–15 cm dlouhá a 5–17 cm široká, dlanitodílná, s 5–9 úkrojky, na bázi srdčitá, úkrojky jsou kopinaté až eliptické, po okraji pilovité, na vrcholu špičaté až zašpičatělé. Květenství je až 12 cm dlouhé; listeny jsou opadavé, vejčité, asi 2 mm dlouhé, tupé; kališních lístků je 5, dva vnější jsou kratší než 3 kališní lístky vnitřní, korunní lístky jsou obvejčité, vykrojené, žluté, 30–40 mm dlouhé a 12–25 mm široké, lysé; tyčinky jsou početné, jejich nitky jsou červené, lysé, čnělka je asi 12 mm dlouhá. Plodem je obvejcovitá tobolka, 6–9,5 cm dlouhá, hnědá, lysá.
Využití: Původní Australané používali dřevo tohoto druhu k výrobě různého náčiní, ale dřevina jim sloužila i jako zdroj potravy – jedlé jsou pečené kořeny mladých stromků a za syrova se dají konzumovat i květy.
Poznámka: John MacGillivray (1822–67), na nějž odkazuje druhové jméno, byl skotský přírodovědec, jenž působil v Austrálii.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 24. 8. 2024 (Austrálie, Northern Territory, Kakadu National Park, Ubirr) a 8. 9. 2024 (Queensland, Magnetic Island).