Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Artiodactyla, Bovidae
Syn.: Antilope taurina Burchell, 1824; Gorgon taurinus (Burchell, 1823)
Česká jména: pakůň žíhaný
Anglická jména: Blue wildebeest, Common wildebeest, White-bearded wildebeest, Brindled gnu
Rozšíření: Žije ve východní a jižní Africe, od Keni přes Zambii, jižní Angolu a Namibii až po severovýchod Jihoafrické republiky a jižní Mosambik. V této rozsáhlé oblasti je rozlišováno několik poddruhů, naše fotografie představují nominátní poddruh Connochaetes taurinus subsp. taurinus, který na severu areálu zasahuje jen do jižní Angoly a západní Zambie. V tropické východní Africe se vyskytují jiné poddruhy.
Způsob života: Obývá travnaté pláně s roztroušenými křovinami, vždy poblíž trvalého vodního zdroje. V době sucha se početná stáda pakoňů stěhují stovky kilometrů za čerstvými pastvinami. Živí se časně ráno nebo pozdě odpoledne nízkými měkkými travami, případně okusují listy keřů, nejsou však schopni spásat dlouhou starou trávu.
Pakoně jsou společenská zvířata. Samice s mláďaty vytvářejí veliká stáda, často ve společnosti jiných antilop. Samci opouštějí stáda ve věku 12 měsíců a spojují se do mládeneckých tlup. Ve 3–4 letech se pokoušejí získat vlastní území, jež označují rituálním postojem, přetlačováním a typickým voláním. Dospělí samci vlastníci území se mohou pářit. Samice po 240–250 dnech březosti rodí počátkem období dešťů jedno mládě, které se již čtvrt hodiny po narození staví na nohy. Až do odstavení, tj. do devíti měsíců věku, zůstává mládě v blízkosti matky, která ho chrání.
Pakoně jsou kořistí lvů, levhartů, gepardů, hyen, psů hyenovitých a krokodýlů při brodění řek. Jsou-li zahnáni do úzkých, dovedou se zuřivě bránit. Dožívají se nejvýše 21 let.
Popis: Sudokopytník nezaměnitelného vzhledu. Hmotnost dosahuje 120–290 kg, v kohoutku je 120–150 cm vysoký, tělo je masivní, 170–240 cm dlouhé, nohy jsou tenké se širokými kopyty, ocas je 60–100 cm dlouhý, se střapcem. Na velké hlavě se širokým mulcem jsou poměrně velké uši a mohutná černá hříva, zasahující od čela až na plece a krk. Stříbrošedé a hnědé pruhy na krku a ramenou přecházejí ve tmavošedý hřbet, u jednotlivých poddruhů mohou být černé nebo bílé. Obě pohlaví mají černé hladké rohy, na bázi vodorovné, které se pak stáčejí nahoru a dovnitř.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2016) klasifikuje tento druh z hlediska ohrožení jako méně dotčený (LC).
Fotografováno v září 2018 (Jihoafrická republika, Kruger National Park).