Syn.: Lycopodium alpinum L., Lycopodium cupressifolium Opiz, Stachygynandrum alpinum (L.) C. Presl, Lycopodium alpinum subsp. eualpinum Domin, Diphasium alpinum (L.) Rothm., Lycopodium alpinum subsp. cupressifolium (Opiz) Dostál, Diphasium alpinum subsp. cupressifolium (Opiz) Dostál
Čeleď: Lycopodiaceae P. Beauv. ex Mirb. – plavuňovité
Rozšíření: Roste v severní Evropě a v horách střední a jižní Evropy, v severozápadní Asii, na Dálném východě, vzácně v Severní Americe a izolovaně na Kavkaze a ve Střední Asii. U nás jen v montánním a subalpínském stupni oreofytika, s většinou lokalit v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a na Šumavě.
Ekologie: Vyhledává acidofilní subalpínské smilkové louky, porosty s dominancí brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), vřesoviště, občas i druhotná stanoviště (například lyžařské sjezdovky, hraniční pruhy, okraje cest).
Popis: Vytrvalá plavuňovitá rostlina s plazivými, zpravidla nadzemními lodyhami, které bývají i přes 50 cm dlouhé. Postranní větve vzpřímené, do 10 cm vysoké, již od báze hustě větvené. Sterilní větve jen nepatrně zploštělé s výrazně nestejnými listy (anizofylní). Bazální část břišních listů řapíkatě zúžená, odstává téměř kolmo od osy větve – na rozdíl od ostatních u nás rostoucích plavuníků, s výjimkou plavuníku Øllgaardova (D. oellgaardii). Vrcholová (apikální) část břišních listů vzhůru lomená, s osou větve rovnoběžná. Vrchol postranních listů odstávající, srpovitě zahnutý. Hřbetní listy kopinaté, při pohledu shora většinou poněkud širší než shora viditelná část postranních listů. Výtrusnicové klasy po jednom na konci většiny větví, přisedlé. Sporofyly vejčitě kopinaté, pozvolna se v tupou špičku zužující. Výtrusy dozrávají od července do září.
Ohrožení a ochrana: Druh je řazen mezi silně ohrožené druhy květeny ČR (C2b). Zákon mu přiznává ochranu ve stejné kategorii (§2). Zákonem chráněný je i na Slovensku (§), kde je řazen mezi druhy méně dotčené (LC).
Poznámka: Diphasiastrum alpinum je považováno za „základní“ druh plavuníku spolu s druhy D. complanatum a D. tristachyum, se kterými se kříží za vzniku hybridogenních taxonů D. issleri a D. oelgaardii. Všechny naše plavuníky se však volně kříží jak mezi sebou, tak i se svými hybridy, čímž vzniká kontinuální škála introgresantů. Mezi jednotlivými taxony plavuníků proto existuje plynulý morfologický přechod a vymezit hranice mezi druhy dnes již nejspíš není možné.
Fotografováno dne 8. 8. 2010 (Česko, Čechy, Krkonoše).