Syn.: Dammaropsis kingiana Warb.
Česká jména: smokvoň (Presl 1846), fíkovník, fikus (Mareček 1996)
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Rozšíření: Endemit horských oblastí Nové Guineje, vyskytuje se jak v indonéské, tak v papuánské části tohoto ostrova.
Ekologie: Roste na horských svazích v tropických lesích i v křovinaté vegetaci, objevuje se rovněž v sekundárních lesích a v okolí lidských sídel, a to v nadmořských výškách zhruba od 800 až do 2800 m.
Popis: Keř až menší strom dosahující výšky až okolo 7 m, jen chudě větvený. Listy vyrůstají podél větví spirálovitě, jejich řapíky jsou (2–)4–9(–20) cm dlouhé, čepele jsou eliptické až vejčité, 30–75 cm dlouhé a 20–60 cm široké, poněkud kožovité, na bázi srdčité, po okraji zvlněné, vroubkované, na vrcholu špičaté, na líci lysé, tmavě zelené, na rubu řídce až hustě chlupaté, se 7–11 páry vedlejších žilek; palisty jsou 10–30 cm dlouhé, chlupaté, většinou opadavé. Fíky vyrůstají v úžlabí listů jednotlivě nebo v páru na stopkách nanejvýše 1 cm dlouhých, jsou elipsoidní až vejcovité, až 22 cm dlouhé a 18 cm široké, pokryté velkými listeny.
Využití: Fíky tohoto druhu jsou údajně největší fíky světa, konzumují se však jen zřídka. Vařené mladé listy se používají jako zelenina.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 24. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Royal Botanic Garden Sydney).