Syn.: Ficus jollyana A. Cheval. ex De Wild., Ficus pandurata hort. ex Sander, Ficus togoensis Warb. ex Mildbr. et Burret
Česká jména: smokvoň (Presl 1846), fíkovník, fikus (Mareček 1996)
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Rozšíření: Druh tropické západní Afriky, jehož areál se nachází v pobřežních oblastech Guinejského zálivu – od Guiney až po Gabon. Pěstuje se jako dekorativní dřevina v mnoha tropických i subtropických oblastech světa, lze se s ním setkat na jihu Evropy i v Makaronésii, v Karibiku, Brazílii, Indii, jihovýchodní Číně i Austrálii.
Ekologie: Roste terestricky i epifyticky v tropických vlhkých lesích, stoupá až do nadmořské výšky okolo 400 m. Bývá také vysazován v blízkosti lidských sídel, v zahradách, parcích i stromořadích.
Popis: Stálezelený strom dosahující výšky 10–16(–20) m. Listy mají řapíky 2–5 cm dlouhé, lysé, čepel je při bázi po stranách zúžená, široce obvejčitá až panduriformní (rozhodně není lyrovitá), 15–30(–45) cm dlouhá a 12–20(–28) cm široká, kožovitá, na bázi srdčitá, po okraji chobotnatě zvlněná, na vrcholu skoro uťatá nebo dokonce široce vykrojená a hrotitá, lysá, se 4–6 páry vedlejších žilek; palisty jsou kopinaté, 4–5 cm dlouhé, zašpičatělé, lysé, dlouho vytrvávající. Fíky vyrůstají v páru v úžlabí listů, jsou přisedlé, kulovité, dosahují 2,5–5 cm v průměru, jsou zelené, někdy i s bílými skvrnkami, jemně chlupaté.
Využití: V mírném pásu je tato dřevina nabízena jako pokojová rostlina.
Fotografováno dne 2. 7. 2005 (Portugalsko, Madeira, veřejná zeleň ve Funchalu).