Syn.: Ficus bellengeri C. Moore, Ficus simmondsii F. M. Bailey
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Rozšíření: Nepříliš velký areál se rozkládá na východě Austrálie a tvoří dvě skupiny lokalit ve státech Queensland a New South Wales.
Ekologie: Stanovištěm jsou nížinné deštné lesy, v nichž roste jako hemiepifyt, tj. škrtič: v mládí roste jako epifyt a spouští vzdušné kořeny, které postupně zesilují. V dospělosti má obvykle vzhled stromu, protože postupně zahubí hostitelskou dřevinu. Jeho kmen tvoří provazovitě srostlé vzdušné kořeny.
Popis: V dospělosti statný jednodomý stálezelený strom, dorůstá výšky až 35 m; nepravý kmen srůstá ze vzdušných kořenů; letorosty jsou obvykle v mládí krátce rezavě pýřité, posléze olysávají. Listy jsou střídavé, řapíkaté, podlouhlé až eliptické, 5–20 cm dlouhé a 2,5–10 cm široké, hladké nebo na rubu v mládí roztroušeně chlupaté, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu tupě špičaté; řapík je 2–6,5 cm dlouhý; palisty vždy s přimíšenými rezavými chlupy. Fíky vyrůstají ve dvojicích v úžlabí listů, jejich stopky jsou 1–2,5 cm dlouhé, jednotlivé fíky jsou široce vejcovité, 2,5–3,7 cm dlouhé a 1,8–3 cm široké, řídce chlupaté, později olysalé, ve zralosti tmavě nachové až černé, v ústí bez patrných listenů.
Poznámka: Rozmnožování umožňuje vosička Pleistodontes nigriventris.
Fotografováno dne 22. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Palermo, v kultuře v botanické zahradě).