Čeleď: Oleaceae Hoffmanns. et Link – olivovité
Rozšíření: Balkánský druh, nevelký areál se rozkládá v severní polovině Albánie, jejíž hranice přesahuje jen na několika lokalitách do Kosova.
Ekologie: Provází keřové porosty nebo porosty s Pinus nigra na kamenitých svazích, téměř výhradně na hadcových podkladech. Dává přednost vlhčím půdám, zejména v nižších polohách preferuje severní svahy. Lokality leží v nadmořských výškách 200–800(–1000) m. Na navštívené lokalitě se vyskytovala ve velmi netypické hadcové macchii s dominantní planikou (Arbutus unedo).
Popis: Opadavý keř s přímými nebo šikmo vzhůru směřujícími prutovitými větvemi, vysoký 1,5–2,5(–3) m; větvičky jsou hranaté, žlutohnědé. Listy jsou vstřícné; řapík je 4–6(–15) mm dlouhý; čepel je vejčitá, (2,5–)4–5(–7) cm dlouhá a 2–3 cm široká, na bázi zaokrouhlená až klínovitá, celokrajná nebo drobně pilovitá, na vrcholu zašpičatělá. Květy vyrůstají v úžlabí listů po jednom nebo po 2, jsou krátce stopkaté, 4četné, oboupohlavné; kališní cípy jsou vejčité, asi 3 mm dlouhé; koruna je sytě žlutá, její trubka je asi 4 mm dlouhá, cípy jsou úzké, asi 1,2 cm dlouhé, špičaté; tyčinky jsou 2; semeník je svrchní, se 2 vajíčky v každém pouzdře, nese krátkou čnělku. Plodem je hladká, k bázi poněkud zúžená tobolka 1–2 cm dlouhá.
Poznámka: Významný relikt evropské arktoterciérní flóry. Do rodu Forsythia se dnes řadí asi 13 druhů, které rostou ve východní Asii, pouze tento jediný přežil v Evropě glaciální změny klimatu. Patří do stejné skupiny reliktních druhů jako např. Aesculus hippocastanum, Platanus orientalis a Picea omorika, které přežily na Balkáně, často na specifických stanovištích. Objevil jej teprve v roce 1897 Antonio Baldacci (1867–1950); nález byl tehdy pro evropské botaniky velkým překvapením.
Fotografováno dne 17. 5. 2016 (Albánie, qark Skhodër, Guri i Zi, vrch Bardhanjoret).