Syn.: Gladiolus neglectus Schute., Gladiolus rossiens Pers., Gladiolus tenuis Bieb., Gladiolus galiciensis Bess., Sphaerospora imbricata (L.) Sweet
Česká jména: devatero odění (Hájek 1562), mečík zanedbaný (Presl 1819, Opiz 1852), mečík střechovitý (Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950), mečík obecný (Dostál 1989), mečík střechovitý (Kubát 2002)
Slovenská jména: mečník střechovitý (Reuss 1853), mečík strechovitý (Novacký 1936, Dostál 1950), mečík škridlicovitý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Roste ve střední, východní a jihovýchodní Evropě, v oblasti Kavkazu a na západní Sibiři.
U nás je rozšířenější na Moravě, kde je jeho výskyt roztroušený po celém území, jen na jihu chybí. V Čechách jej nalezneme v severní části a častěji na východě, jinde je vzácný.
Ekologie: Roste na vlhkých loukách a lesních světlinách, v pásmu od nížin až do podhůří. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní hlízou, 30–80 cm vysoká, lodyha přímá, nejspodnější list je tupý, asi 15 mm široký. Květenství je jednostranné, 5–15květé, květy fialově červené, okvětní trubka silně zakřivená. Plodem je tobolka, která je nahoře slabě vmáčklá.
Ohrožení a ochrana: Mečík střechovitý patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b), stejná ochrana mu přísluší i podle zákona (§2). Zákon jej chrání i na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Srbsku a Švýcarsku.
Poznámka: Zprávu o něm najdeme už v Matthioliho Herbáři z roku 1562, kde je uveden pod jménem „Devatero odění“. Používal se často v ranhojičských obkladech, ale i v nápojích lásky. Jeho magický věhlas však sahá až do středověku, kdy byl takřka nedílnou součástí rytířské zbroji, dokázal prý totiž odvracet neštěstí na válečných polích.
Fotografováno od 20. 6. do 13. 7. 2003 (hlízka pochází z kultury; rostlina Česko, Bílé Karpaty, Čertoryje).