Česká jména: bihaj (Presl 1846), bihaja (Mareček 1996)
Čeleď: Heliconiaceae Nakai – bihajovité
Rozšíření: Roste v malé části Střední Ameriky, v horách střední a východní Kostariky a přilehlých částech Panamy.
Ekologie: Stanovištěm jsou vlhké tropické mlžné lesy a jejich okraje, občas se vyskytuje i v druhotných porostech. Lokality leží v zóně s velmi vysokými srážkami v nadmořské výšce 800–2200 m.
Popis: Statná bylina vysoká 2–3,5 m. Na výběžku se tvoří 3–4 dlouze řapíkaté listy, čepel největších z nich je podlouhlá, 85–135 cm dlouhá a 24–37 cm široká, s výraznou žilnatinou. Květenství je přímé, dvouřadé, až 40 dlouhé, s 10–15 listeny; prostřední listeny jsou 9–15 cm dlouhé a 6–7,5 cm vysoké, žlutooranžové nebo červené, občas se zelenými okraji, lysé, s prodlouženou špičkou; vějířky v paždí listenů jsou 7–13květé; okvětí je 4,5–5,2 cm dlouhé, na bázi bělavé nebo žlutavé, výše světle zelené nebo žlutozelené, lysé, slabě zakřivené. Plody jsou peckovice 1,3–1,4 cm dlouhé a 1,2–1,3 cm široké.
Poznámka: Čeleď Heliconiaceae zahrnuje jediný rod Heliconia, v němž se v současnosti rozlišuje kolem 200 druhů. Převážná většina z nich pochází z tropů Střední a Jižní Ameriky, v některých zemích je rod bohatě zastoupen, např. v Kostarice roste asi 45 druhů, v Peru asi 35 druhů. Pouze několik druhů roste v Oceánii, na Nové Guineji a na některých ostrovech v Indonésii. Rostliny mají okrasný význam, šlechtí se (častou metodou šlechtění je hybridizace původních druhů) a vysazují v tropech celého světa. Některé kultivary lze jen obtížně klasifikovat.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 18. 2. 2014 (Kostarika, NP Tapantí).