Syn.: Punicaceae Bercht. et J. Presl, Sonneratiaceae Engl., Trapaceae Dumort.
POPIS:
Převážně byliny, vytrvalé (např. Lythrum salicaria) nebo jednoleté (např. Peplis portula), polokeře (např. Ammannia fruticosa), keře (např. Lawsonia inermis) nebo stromy, obvykle opadavé (např. Lagerstroemia indica), řidčeji stálezelené (např. Sonneratia alba). Nezřídka se objevují i vodní rostliny, zakořeněné (např. Rotala repens) nebo nezakořeněné (např. Trapa natans). Bylinné typy mají často čtyřhrannou lodyhu (např. Lythrum virgatum).
Listy jsou obvykle vstřícné, ale mohou být v přeslenech (často u Lythrum salicaria) nebo spirálně uspořádané a střídavé (např. Lythrum junceum), vždy jednoduché, celokrajné, výjimkou jsou zubaté listy u kotvic (např. Trapa natans). Palisty chybí nebo jsou velmi drobné.
Květy často tvoří koncová latovitá květenství (např. Lagerstroemia speciosa), někdy stažená do podoby přeslenů (např. Lythrum salicaria) nebo redukovaná do klasu (např. Lythrum virgatum), pak více květů vyrůstajících z jednoho místa zřejmě představuje zkrácené vrcholíky; případně jsou jednotlivé květy úžlabní (např. Lythrum hyssopifolia).
Květy jsou oboupohlavné (pouze madagaskarský endemit Capuronia benoistii je dvoudomý), pravidelné, jen výjimečně slabě souměrné (např. Cuphea fruticosa), často 6četné, řidčeji 4četné (např. Ammannia auriculata), ojediněle 10–16četné (Punica granatum), vytvářejí češuli.
Květní obaly jsou rozlišené; kalich je srostlý (někdy se – vzhledem k přítomnosti češule – srůst obtížně posuzuje), trubkovitý, zvonkovitý (např. Adenaria floribunda) nebo řidčeji miskovitý (např. Sonneratia alba), pravidelný, někdy jsou přítomny podkališní listeny, které se střídají s kališními cípy (např. u Heimia salicifolia); koruna je volná, obvykle se zmuchlanou estivací, často růžová, červená nebo oranžová, řidčeji bílá (např. Trapa natans), někdy chybí (např. Peplis portula), korunní lístky jsou často nehetnaté. Tyčinky jsou obvykle obdiplostemonické, tj. s dvěma „přehozenými“ kruhy, řidčeji jsou jen v kruhu jediném (např. Trapa natans) nebo dokonce je jejich počet v kruhu redukován (např. Rotala filiformis má tyčinky jen 2), více než 12 tyčinek má např. Pemphis acidula, neurčitý velký počet tyčinek např. Punica protopunica; více druhů se vyznačuje heterostylií, např. kyprej vrbice (Lythrum salicaria). Gyneceum srůstá, plodolisty vstupující do srůstu jsou většinou 2 (např. Lythrum virgatum), méně často 4 (např. Ginoria nudiflora), v rodu Punica je jich 7–9(–15), semeník je svrchní, polospodní (např. u Sonneratia alba) nebo spodní (např. u Punica granatum), počet pouzder odpovídá počtu plodolistů, ale přehrádka může být neúplná (např. u Peplis portula) nebo pouzdro je jediné (např. Pemphis acidula); čnělka je jedná; blizna je hlavatá.
Plody jsou nejčastěji tobolky, jen zcela výjimečně je plodem oříšek (např. Trapa natans). Specifický suchý nepukavý plod má marhaník obecný (Punica granatum): dužninou je v tomto případě vnitřní vrstva osemení. Semena většinou postrádají křídla, ale v některých případech je vyvinuto křídlo jednostranné (např. Lagerstroemia indica) nebo oboustranné (např. Galpinia transvaalica).
Fotosyntéza probíhá u všech druhů C3 cestou. Z obsahových látek byly zjištěny alkaloidy (např. u Heimia salicifolia), u zástupců rodu Cuphea se objevují flavonoidy, u kypreje vrbice (Lythrum salicaria) se vyskytují glykosidy.
ROZŠÍŘENÍ:
Čeleď kyprejovitých je zastoupena v květeně tropů, subtropů a temperátních zón na obou polokoulích; těžiště druhové diverzity je ovšem v tropech. Řadí se sem celkem 28 rodů a 683 druhů (POWO 2020): pozoruhodné je, že zatímco tři rody mají druhů trojciferně (Diplusodon 100, Ammannia 106, rekordní Cuphea 254 druhů), 12 rodů je monotypických, mají pouze po jediném zástupci (např. Lawsonia).
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Ammannia
Cuphea
Duabanga
Koehneria
Lagerstroemia
Lawsonia
Lythrum
Pemphis
Peplis
Punica
Rotala
Sonneratia
Trapa
Woodfordia
EKOLOGIE:
Kyprejovité mají vztah k různým typům prostředí. Na jednu stranu zde vidíme tendenci k výskytu na stanovištích vlhkých až mokřadních, např. kyprej vrbice (Lythrum salicaria), zčásti submerzně může růst i kalužník šruchový (Peplis portula), typickými vodními rostlinami jsou druhy rodu Rotala (např. Rotala repens) nebo kotvice (Trapa). Mezi druhy s afinitou k vodě najdeme i druhy s tolerancí vůči zasolení – ve střední Evropě je to např. kyprej trojlistenný (Lythrum tribracteatum), v tropech zejména Pemphis acidula, odolná vůči slanému spreji, a druhy rodu Sonneratia, které jsou typickou složkou formace mangrove a jsou na toto prostředí adaptovány tvorbou kůlových kořenů.
Jiné druhy mají afinitu k suchým stanovištím (např. Punica protopunica nebo Lawsonia inermis), pouštní podmínky vyhledávají drobné druhy z rodu Pleurophora (např. Pleurophora pusilla).
Květy jsou povětšinou opylovány hmyzem, u kypreje yzopolistého (Lythrum hyssopifolia) byla zjištěna autogamie.
Semena jsou často šířena vodou (např. u Lythrum salicaria), pokud jsou křídlatá, pak primárně větrem (např. Lagerstroemia indica). Marhaníky (Punica) s dužnatými diasporami jsou endozoochorní, vodní rostliny (např. Rotala nebo Trapa) jsou hydrochorní. Trapa natans si udržuje velmi dlouhou dobu klíčivosti.
PŘÍBUZNOST:
Kyprejovité jsou tradičně řazeny do řádu Myrtales, i morfologické systémy je kladou do nejbližšího příbuzenství čeledi Onagraceae. Studium genomu ovšem do této čeledi „přihodilo“ dva rody, které byly dříve řazeny do samostatných čeledí – marhaník (Punica) a kotvice (Trapa). Oba se morfologicky poněkud vymykají, ale je nutné výsledek bádání moderními metodami respektovat, aby byl zachován princip monofyletičnosti celé čeledi.
VYUŽITÍ:
Velmi starou kulturní rostlinou je marhaník (Punica granatum), který vůbec není znám v plané formě, zatímco pěstován je od počátků civilizace (granátové jablko hrálo hlavní roli už v Paridově soudu). Jiné dávné využití má henna, získávaná z listů druhu Lawsonia inermis: tradičně se užívá nejen ke krášlení (barvení vlasů a tvorba barevných ornamentů na rukou a nohou), ale také jako antiseptický prostředek i jako opalovací krém.
Mnohé druhy se pěstují jako okrasné rostliny. V tropech jsou často vysazovány stromové druhy rodu Lagerstroemia, např. Lagerstroemia speciosa s bohatými latami, nebo např. menší keříky druhu Cuphea ignea. Koneckonců, okrasný význam mají i zakrslé kultivary marhaníku obecného (Punica granatum).
Fotografovali Jindřich Houska, Věra Svobodová, Alena Vydrová a Vít Grulich.