…stojí psáno v písni První májová noc od Karla Jaromíra Erbena. O čarodějnických mastích z blínu slyšel jistě kdekdo, že se ale mělo jednat o blín prvomájový, se většinou moc nerozebírá. No řekněte, copak jste vy sami někdy promájový blín viděli? Osobně jsem tento májový detail také dlouho přehlížel, bral jsem to jako jakousi Erbenovu básnickou licenci. Náš národní velikán se prostě s blínem do kalendáře krapánek netrefil, myslel jsem si.
Jenže pak jsem se přestěhoval do jistého středočeského maloměsta, na kterém mě ze všeho nejvíc upoutal značný počet toulavých koček a hojný výskyt blínu – říkávám mu něžně Blínový Brod. A tady jsem májový blín konečně viděl na vlastní oči, navíc hned několikrát. Před pár lety to bylo už 4. května, ona rostlina kvetla, takže již na 1. máje to musel být kousek, za nímž by se určitě ohlédla i čarodějnice hodně vybíravá. Rozhodně ale ani v Blínovém Brodě není tento májový poklad častý, teprve v červnu a červenci je blínu kolem podstatně víc, v srpnu se pak krčí skoro všude – většinou je už ale v této době odporně ohlodaný od mandelinek. To májový blín mandelinky ještě nezná, lahodí oku i srdci každé poctivé strigy. A hlavně je úplně jiný než blín pozdější.
Letos jsem měl na májový blín obzvláštní štěstí: Blínobrodští zřídili novou alej – vede sice odnikud nikam, ale to je úplně jedno, mezi poli přibylo aspoň pár mladých stromků. Alej je vysazena na místě dřívějšího pole – provedli to jednoduše, stromy zasadili, s pozemkem neudělali nic. A tak vznikl přímo ukázkový úhor. Prvních pěti blínů jsem si tady všiml 20. května, měl jsem velkou radost, hned jsem jim recitoval Erbenovy verše. Těšil jsem se, že si je v průběhu vegetace pěkně nakoukám, třeba se mi podaří z těchto májových zázraků sebrat i semena, abych konečně zjistil, jak je to s dědičností morfologických zvláštností, které jsou u blínů tak časté. Třeba i pochopím, co je vlastně onen legendární blín český (Hyoscyamus bohemicus), o němž v roce 1794 psal Franz W. Schmidt – právě ten by měl být blínem májovým. Nakonec jsem tu našel blínů sedm, přičemž jeden z nich byl téměř jistě blín černý (Hyoscyamus niger), dva další byly naprosto jiné, mít méně laločnaté listy, tak by se podobaly blínu obecnému (Hyoscyamus agrestis). Ten zbytek byl tak něco mezi, blíže ale měl také k blínu obecnému – oni už i botanikové v 19. století říkávali, že blínu obecného je ve středních Čechách víc než blínu černého. Navíc se kousek od blínů ukázal i hlaváček letní (Adonis aestivalis), což mě velmi potěšilo, neb nikdy předtím jsem jej v okolí Blínového Brodu neviděl.
Jenže, bohužel, stalo se to, co se děje s májovým blínem pokaždé: je 9. června a alej je čerstvě posečená, z blínů (i hlaváčků) nezůstalo vůbec nic. Semena nemám, před pár dny zralá ještě nebyla. Zůstalo mi jen pár fotek, které můžu leda tak ukazovat svým kočkám; co já vím, třeba se budou líbit i vám.
Jo, májový blín, kam se na něj hrabe všechno to ubohé býlí červnové nebo červencové! Teď už se klidně můžu uložit k zimnímu spánku, bude stačit, když se probudím na konci dubna příštího roku. Už se těším, jak opět budu hledat nějaký nový úhor s májovými blíny. A jak mi je zas nějaký obecní slouha s křovinořezem v ruce záhy poseká.
Fotografováno ve dnech 23. 5. a 4. 6. 2023.