Říká se, že umění skládání papíru je stejně staré jako papír sám. Ať je to jak chce, ve většině zemí světa je origami (slovo lze přeložit jako skládat papír) spojováno s Japonskem.
Umění skládání papíru přišlo do Japonska z Číny a jako i v jiných oblastech dovedli Japonci toto umění do formální dokonalosti. Skutečné rozšíření skládanek jako lidové zábavy je spojeno s průmyslovou revolucí (a tedy zlevněním výroby papíru), ale opravdový rozvoj je spojen se jménem Akiry Jošizawy, který vytvořil většinu směrů moderního autorského origami.
Dnes se skládá snad úplně vše: živá i dávno vyhynulá zvířata, bájné příšery, tváře i postavy, věci, tělesa a také rostliny. Hlavně květiny se těší alespoň určité oblibě. Těch skutečně dobrých skládanek z říše rostlinné je sice poskrovnu, ale nějaké snad přeci najdeme.
Nejprve se podívejme na skládanky tradiční, tj. takové, jejichž autor je neznámý a mezi lidmi se tradují už nejméně sto let. Jejich soupis je v podstatě uzavřený, postup skládání není složitý a vyznačují se vysokou mírou stylizace. K nejznámějším starým výtvorům patří květ tulipánu, leknínu či kosatce a také několik typů jednoduchých listů. Za vůbec nejznámější (a také nejlepší) považujeme květ lilie a jeho varianty. Na to, o jak jednoduchou skládanku jde, je výsledek až neuvěřitelně výstižný.
Velmi oblíbený je dnes tzv. realistický styl (vyšla celá řada knih v Japonsku i jinde ve světě). Autoři se předhánějí v co nejdovednější nápodobě živé přírody. Se vší úctou k umu, s jakým jsou tyto výtvory navrženy, ze všeho nejvíce mi připomínají umělé květiny na hrob případně na klobouk. Na obrázku bramboříku si můžete dobře všimnout, že každý květ, list i stonek jsou složeny zvlášť a nakonec je celá rostlina aranžována tak, aby nejlépe odpovídala originálu, někdy i s použitím lepidla. S výhodou se užívají nůžky, cíleně barvené papíry, netradiční formáty (vedle obligátního čtverce také šestiúhelníky, pětiúhelníky, obdélníky, proužky atd.), či různé textury na zvýraznění výsledného dojmu. Vrcholem umění je pak aranžování ve stylu ikebany, nazývané případně oribana.
Za skutečného květinového krále považuji Tošikazu Kawasakiho. Můžeme směle prohlásit, že Kawasakiho růže je nejznámější autorské origami vůbec. Pravda, vytvořil jich celou řadu a všechny jsou pěkné. Nespokojil se jen s růžemi a vydal knihu se spoustou báječných květů, většinou vystavěných na modulárním systému. Způsob konstrukce květů z několika stejných podjednotek (modulů) se jeví jako obzvláště vhodný. Výsledné květy jsou věrné, bez stopy zatěžkanosti a neztrácí charakter origami, tedy skutečnost nenapodobují, ale transformují.
Co se ještě zobrazuje? Nu, kde co. Oblíbené jsou orchideje, javorové listy (zvláště Acer palmatum), stromy (zvláště ty vánoční), slivoňové květy, květinové koule (zvané kusudámy), ananasy, také houby aj.
A slovo na závěr? Nejen v dalekém Japonsku či jinde v cizině vznikají nové skládanky, ale i u nás. Nejpilnější českou autorkou je paní Míťa Bláhová ze Senohrab a je obzvláště potěšitelné, že nezanedbává ani říši rostlinnou.
Ze svých výtvorů vytváří umné kompozice lepené na karton jako milé obrázky plné růžiček, malvic, hříbků a muchomůrek. Rád bych některý z obrázků ukázal, ale našel jsem jen fazolový lusk, a tak mi zbývá jediné – pozvat čtenáře na některou z výstav. Ta nejbližší je plánována na květen 2008 v Muzeu policie v Praze. A pokud si chcete hned sami něco zkusit vyrobit, dám vám jeden recept – přímo na Kawasakiho růži.
