Jistý národní klasik kdysi prohlásil, že „v hudbě je život Čechů.“ Je otázkou, jakou hudbu měl náš velikán na mysli, není ani zcela jasné, jakou oblast života průměrného Čecha by mohla hudba nejvěrněji zachycovat. Vezměme jako příklad jímavý šlágr našich babiček o kalině v šumavské dolině. V této písni by se nejspíše mohlo jednat o kalinu tušalaj (Viburnum lantana), která se v nižších polohách Šumavy skutečně vyskytuje. Avšak představa kalin zaplavujících všechna šumavská údolí by byla dost hrůzná! Naštěstí tomu tak není, Šumava je botanicky mnohem pestřejší. Můžeme si tedy vydechnout, v hudbě život Čechů možná i opravdu trochu bude, ale přece jen pouze s výhradami. Přesvědčíme se o tom v oblasti největších šumavských vrchovištních rašelinišť, projdeme se údolím Roklanského potoka u obce Modrava.
Velký Mlynář (toť starý název pro Roklanský potok) pramení ve slatích Blatného vrchu (1367 m n. m.), třetí nejvyšší hory české Šumavy, protéká Rokytskými a Modravskými slatěmi, své dávné jméno propůjčuje Mlynářským slatím a po bezmála patnácti kilometrech toku se v Modravě spojuje s dalšími potoky a vytváří řeku Vydru. V povodí Roklanského potoka se nachází nejzachovalejší komplex vrchovištních rašelinišť na Pláních (to je užívaný název pro střední část Šumavy), jedno z nejcennějších území svého druhu na celé Šumavě.
Naše putování zahájíme na Modravě, vydáme se proti proudu potoka. Začátek srpna je na Pláních ve znamení rozkvetlého vřesu obecného (Calluna vulgaris).
Kromě nizoučkých koberců tohoto keříku se zde nyní důrazně projevují i všudypřítomné rozkvetlé vysoké lodyhy oměje šalamounka (Aconitum plicatum), na Šumavě hojně zastoupeného endemického druhu hor Českého masivu, který zde často vykvétá společně se svým blízkým a velmi podobným příbuzným omějem pestrým (Aconitum variegatum). Oba druhy lze od sebe dobře odlišit především tvarem květní přilby, kterou má šalamounek nízkou, polokulovitou, zatímco u oměje pestrého je vysoko vyklenutá.
Posledními letošními květy barevně skvostně doprovází oba oměje prha arnika (Arnica montana), rostlina v minulosti často sbíraná pro své léčebné účinky, a proto dnes již velmi vzácná. Na světlých a mírně vlhkých stanovištích září kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), slunná a suchá místa vyhledává zas chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca).
Zhruba po pěti kilometrech se Roklanský potok stáčí prudce k jihu, od této chvíle až k prameni protéká uzavřenou zónou rezervace. Oba jeho břehy teď lemují četná rašeliniště, kterým se zde na Pláních říká slati. Je těžké rozhodnout, která ze slatí je nejkrásnější, Mlynářská slať by se o tento titul jistě ucházet mohla.
Na březích potoka se zde hojně objevuje čarokrásný hořec šumavský (Gentiana pannonica). Před válkou byl masivně sbírán pro svůj kořen, který byl nedílnou součástí místních likérů a lektvarů, poválečné vysídlení původního obyvatelstva přineslo profit snad jedině právě této nádherné rostlině, z pohraničního pásma se opět začal šířit, takže dnes není na Šumavě bezprostředně ohrožen. Celostátně ale patří ke druhům silně ohroženým, vždyť jeho další přirozená stanoviště se nacházejí až za našimi hranicemi v Alpách.
Odbočíme-li od břehů potoka, ocitneme se v naprosto jiném světě. Je to vodou prosycený vesmír vrchovištních šlenků a bultů.
Okraje vrchovišť jsou porostlé téměř neproniknutelnými hradbami „rašelinné kleče“. I když se na Šumavě dosud vyskytují čisté porosty vzácné borovice blatky (Pinus uncinata subsp. uliginosa), na těchto místech se setkáváme častěji s borovicí klečí (Pinus mugo).
Šlenky (vodou vyplněné vrchovištní prohlubně) v suchém létě i na Pláních Šumavy dosti ztrácejí vodu. Na otevřených stanovištích podmáčených slatí se zde hojně vyskytuje silně ohrožená kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), půvabný sivě ojíněný pozůstatek doby ledové, ještě častěji se můžeme setkat s typickým keříkem vrchovištních rašelinišť vlochyní bahenní (Vaccinium uliginosum), která se právě v této době obaluje namodralými plody. Plody se vybarvují i brusnici brusince (Vaccinium vitis-idaea) a v bažinách velice časté, drobounké, poléhavé, plazivé klikvě bahenní (Vaccinium oxycoccos).
V porostech rašeliníku (Sphagnum sp.) rozevírá své listové pasti masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a v hraniční zóně se častěji objevuje i tučnice obecná (Pinguicula vulgaris). Vzácným glaciálním reliktem je silně ohrožená zakrslá bříza trpasličí (Betula nana).
Šumavské Pláně – a zdejší slatě obzvlášť – patří k nejpozoruhodnějším lokalitám na našem území.
Fotografováno dne 3. 8. 2003.