Syn.: Argenope serotina (L.) Salisb., nom. inval., Calathinus serotinus (L.) Raf., Hermione serotina (L.) Haw., Queltia serotina (L.) Jord.
Čeleď: Amaryllidaceae – amarylkovité
Rozšíření: Malý areál se rozkládá na jihozápadě Pyrenejského poloostrova, především v Portugalsku. Ve Španělsku druh roste jen v okolí Cáceres, v údolí řeky Guadalquivir a podél portugalských hranic. Nepatrně přesahuje i do severozápadního Maroka.
Ekologie: Stanovištěm jsou světliny v mediteránním křoví a lesních porostech, travnatá místa, skalky a písčiny i okraje cest. Vystupuje až do nadmořské výšky 500 m. Kvete v září a říjnu.
Popis: Vytrvalá bylina 10–30 cm vysoká; podzemní hlízka je téměř kulovitá, 1–2,5 cm v průměru, s hnědavými blanitými vnějšími obaly; stvol je válcovitý. List je jediný, přízemní, čárkovitý, 4–12 cm dlouhý, na okraji hladký, na průřezu půlkruhovitý. Květ je obvykle jediný (výjimečně jsou květy dva), podepřený blanitým, kopinatým, 1–3 cm dlouhým toulcem; květy jsou 6četné, okvětní trubka je 1–1,7(–2) cm dlouhá, okvětní cípy jsou eliptické až obvejčité, 1–2,2 cm dlouhé, bílé, tupé nebo řidčeji zašpičatělé, pakorunka je 0,5–1,6(–2) mm dlouhá, jasně žlutá, s 6 uťatými nebo na vrcholu vykrojenými zoubky; tyčinek je 6; semeník je spodní. Plodem je obvejcovitá tobolka 0,5–1 cm dlouhá.
Poznámka: Jeden z rodičů široce rozšířeného mediteránního podzimního narcisu Narcissus obsoletus, u nějž byl dokázán hybridogenní původ. Zatímco N. serotinus je diploidní (2n = 10) , N. obsoletus je hexaploidní (2n = 30). Morfologicky se N. serotinus liší čistě žlutou pakorunkou s 6 zoubky, zatímco N. obsoletus má pakorunku žlutozelenou až oranžovou a na ní jen 3 zoubky. V detailu se oba druhy liší rovněž uspořádáním tyčinek. Na společných lokalitách v jižním Španělsku se oba druhy zpětně kříží.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 14. 10. 2015 (Portugalsko, Parque Natural do Vale do Guadiana, Pulo do Lobo).