Syn.: Becium dhofarense Sebald, Orthosiphon comosus Baker, nom. illeg.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Endemit jihu Arabského poloostrova, roste v malém území na pomezí jižního Ománu (Dhofar) a přilehlé oblasti Jemenu (Mahra). Evolučně velmi izolovaný druh.
Ekologie: Roste na kamenitých místech na návětrných, monzunem ovlivněných svazích, vystupuje do nadmořské výšky kolem 800 m.
Popis: Nevelký keřík až keř, dorůstá výšky 1–2 m; větvičky jsou přímé, nafialovělé. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité, 2–8(–10) cm dlouhé a 1–5 cm široké, na líci i rubu řídce chlupaté, žláznatě tečkované, na bázi klínovité, na okraji vroubkované, na vrcholu tupé. Květenství tvoří 6–15 lichopřeslenů o celkové délce 3–10 cm; listeny jsou čárkovité, 0,5–1 cm dlouhé, zejména v dolní části květenství opadavé; kalich je trubkovitý, 1,2–1,3 cm dlouhý, vrchní cíp je až 5 mm dlouhý; koruna je pyskatá, 1,7–2,5 cm dlouhá, bílá nebo světle nachová, korunní trubka je 1,5 –2 cm dlouhá, dolní pysk je široce eliptický, žlábkovitý, horní je přímý; tyčinky jsou 4, nachové, 2,5–4 cm dlouhé, dlouze vyniklé. Plody jsou tvrdky.
Využití: V lidovém léčitelství se používá k tišení podrážděných míst na pokožce, např. v důsledku bodnutí hmyzem, také k výplachům očí. Rovněž se přidává k parfémování mýdla a šampónů.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 21. a 22. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Shaat a Rakhyut).