Česká jména: smuteň (Presl 1846, Těšitel 1927)
Čeleď: Phyllanthaceae Martinov – smutňovité
Rozšíření: Malinký areál se rozkládá v malajsijském státě Sabah na severovýchodě Bornea a na blízkém ostrově Palawan, který už patří Filipínám. Druh byl sebrán poprvé v druhé polovině 19. století, ale správně rozeznán teprve nedávno a popsán v roce 2003.
Ekologie: Ekologický specialista, který vyhledává prosvětlené lesní porosty na ultrabazických (hadcových) horninách s vysokým obsahem těžkých kovů. Lokality leží v nadmořské výšce 150–1000 m. Na Mt. Bloomfield rostl ve specifické vegetaci s dominantní Gymnostoma nobile (Casuarinaceae) a nahosemennou dřevinou Podocarpus polystachyus.
Popis: Jednodomý keř nebo malý stromek vysoký 0,5–9 m; kmínek může dorůst až 25 cm v průměru; borka je šedohnědá, drsná, podélně brázditá, po poranění vylučuje zelenou šťávu; olistěné větvičky vyrůstají po 4–12 v přeslenech, jsou nevětvené, (3–)5–17 cm dlouhé, lysé. Na větvičkách vyrůstá dvouřadě 20–70 listů, které jsou střídavé, přisedlé, asymetricky obvejčité, 0,7–1,5 cm dlouhé a 0,3–0,6 cm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu tupé, někdy s kratičkým hrotem, kožovité, lesklé, lysé; palisty jsou trojúhelníkovité, 1,5–2 mm dlouhé, široce suchomázdřitě lemované, špičaté. Květy vyrůstají v párech v úžlabí listů na koncích větviček, samčí i samičí často na téže větvičce; samčí květy mají stopky 1,7–3 mm dlouhé, jejich okvětní lístky jsou 4, 2–3 mm dlouhé, vnitřní dvě jsou poněkud kratší, tyčinky jsou 2, srostlé nitkami i prašníky, asi 1,5 mm dlouhé; samičí květy jsou téměř přisedlé, okvětních lístků je 5–6, 1,5–2 mm dlouhých, gyneceum je 1–1,3 mm dlouhé, semeník je 3pouzdrý, elipsoidní, s 6 rýžkami, čnělky jsou 3, kratičké. Plodem je stlačeně kulovitá tobolka, 4–5 mm dlouhá a 5–6 mm široká, žlutozelená až žlutohnědá; v každém pouzdře jsou 2 semena, která postrádají masíčko.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam Filipín řadí tento druh mezi druhy zranitelné (VU – vulnerable).
Poznámka: Do velmi početného rodu Phyllanthus se v současnosti řadí celkem 1018 druhů (POWO 2020), jsou velmi rozmanité (od jednoletých bylin až po stromy, Phyllanthus fluitans je dokonce nezakořeněná vodní rostlina) a rostou po celém světě převážně v tropech a subtropech. Do mírného pásma zasahují jednak v USA, kde Phyllanthus caroliniensis roste ještě např. v Ohiu, jednak ve východní Asii, kde se Phyllanthus ussuriensis vyskytuje ještě v Mongolsku a v Ruské federaci v Poamuří.
Podobně jako u několika dalších druhů tohoto rodu, např. u Phyllanthus rufuschaneyi a Phyllanthus serpentinus, jakož i u zástupců několika dalších druhů z čeledi Phyllanthaceae, bylo u Ph. balgooyi zjištěno hromadění niklu v pletivech. V sušině lýka bylo prokázáno až 9 % tohoto kovu.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 6. 2. 2020 (Filipíny, Palawan, Sabang, Mt. Bloomfield).