Chráněné území o rozloze 34,37 ha bylo vyhlášeno v roce 1998 a nachází se v boční rokli, která ústí u osady Dolany do údolí Novohradky (okres Chrudim). Důvodem ochrany je podle vyhlašovacího protokolu kaňon v opukách s pestrou geomorfologií, výskyt mloka, mechů a kapradin. Jaká je skutečnost?
Rokle začínající dvěma větvemi, které se ve středu chráněného území spojují, je vyhloubena v cenomanských pískovcích, které jsou svrchu překryty deskovitě rozpadavými opukami. Geomorfologicky nejcennější částí je místo, kde se rokle spojují a kde jsou v pískovci erozí vytvořené úzké soutěsky. Jihovýchodní rokle začíná poměrně nenápadně, ale v místě, kde se potok dostal do vrstvy pískovce, vytvořil krátké, velmi úzké soutěsky, které jsou přístupné jen po žebřících vedoucích přes vodopádové stupně vzniklé v místech výskytu tvrdších železitých pískovců. Těsně před spojením s menší roklí přicházející z jihu, potok protéká tzv. Děravou skálou, asi 5 m dlouhým skalním tunelem. Vydatnost vody v potoce i pramenech kolísá podle vydatnosti srážek. V suchém období voda infiltruje do propustného podloží.
Druhá rokle je hodně zasucená a přístupná je jen krátká část od ústí do hlavní rokle. Poblíž tohoto ústí se nachází vchod do asi 30 metrů dlouhé pseudokrasové jeskyně. V hlavní rokli je zajímavý vydatný pramen vyvěrající v místě spojení roklí. Rokle se směrem k severu stále více otevírá, pískovcové skály jsou postupně stále více erodovány, až v místě, kde končí přírodní památka, tvoří geologické podloží opět opuky. V okrajových částech přírodní památky, kde podloží tvoří opuky, se vzácně vyskytují i méně vydatné vývěry obohacené vápníkem.
Vegetační kryt je dnes výrazně ovlivněn lesnických hospodařením, které podpořilo především smrk (Picea abies), v jeho porostech se vzácně vyskytuje i jedle (Abies alba) a podle jejího dobrého zmlazení se dá usuzovat, že původní lesní porosty tvořily jedliny s příměsí listnáčů. V horních partiích přírodní památky to byl buk lesní (Fagus sylvatica), v údolí pak druhy doprovázející Pivnický potok – jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). V severní, více otevřené části údolí se vyskytuje i habr obecný (Carpinus betulus) a netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere).
Bylinné patro také nasvědčuje původnímu výskytu jedlin, které pozvolna přecházely v bučiny. Vyskytuje se zde žindava evropská (Sanicula europaea), kterou doprovází poměrně hojně kopytník evropský (Asarum europaeum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel vonný (Galium odoratum) ale i jaterník podléška (Hepatica nobilis).
V okrajových částech chráněného území v kulturních smrčinách převažují acidofilní druhy, ale místy se vyskytuje i rulík zlomocný (Atropa bella-donna). Potok pak doprovází mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) nebo pitulník žlutý (Galeobdolon luteum).
Pískovcové skály jsou poměrně suché, vzdušná vlhkost také není vysoká, a tak zde chybí bohatší porosty kapradin. Ze stejných důvodů chybí i bohaté porosty mechorostů, které v jiných skalních městech bohatě porůstají skály v dolní polovině jejich výšky. Podél potoka zde hojně roste mřížkovec kuželovitý (Conocephalum conicum) a měřík trsnatý (Mnium hornum). Zajímavý je výskyt nivenky štítovité (Harpanthus scutatus) na skále u vydatného pramene a vřesovky vonné (Geocalyx graveolens) na skále poblíž. Oba jsou v ČR řazeny mezi ohrožené druhy mechorostů a jejich výskyt je znám většinou jen z pískovcových skalních měst. Prameniště jejichž voda je obohacená bázemi z opuk, jsou typická bohatým výskytem hrubožeberce proměnlivého (Palustriella commutata).
V roce 2011 byl v přírodní památce proveden mykologický průzkum, během něhož bylo nalezeno 120 druhů hub. Z toho jeden druh chráněný zákonem a další dva zařazené do Červeného seznamu. Chráněným druhem je mozkovna rosolovitá (Ascotremella faginea), která roste na padlých kmenech listnáčů především na dně rokle. V Pardubickém kraji je její výskyt znám jen z PR Polom a PR Selský les. Z druhů Červeného seznamu byly nalezeny muchomůrka blanitá (Amanita submembranacea) a štavnatka oranžová (Hygrophorus pudorinus). Na živých stromech byl nalezen kořenovník vrstevnatý (Heterobasidon annosum), hospodářsky nejvýznamnější dřevokazná houba jehličnanů.
Fotografováno ve dnech 14. 2. 2011 a 14. 7. 2012.