Na jihu španělského ostrova Fuerteventura, ve východní části městečka Morro Jable se nachází jediná lokalita celých Kanárských ostrovů, která náleží k územím chráněným podle Ramsarské úmluvy (tj. úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva). Délka tohoto písčitého pobřeží, které je tvořené slaniskem, jemuž místní říkají Saladar de Jandía, je téměř 3 km, šířka dosahuje jen asi 60 m. Území je chráněno od roku 1994 a jeho rozloha čítá 127 hektarů.
Pobřežní pásmo je pravidelně zaplavováno mořskou vodou, vznikají zde větší louže nebo tůně, které postupně vysychají, takže jejich dno je pokrýváno vrstvou vykrystalizované soli. K nejrozsáhlejším záplavám dochází v době jarní a podzimní rovnodennosti. Květenu proto tvoří halofilní druhy, které snáší zaplavování mořskou vodou. Těmi nejhojnějšími, které zde tvoří i velké porosty, jsou Traganum moquinii, solnička Suaeda vera, slanobýl velkoklasý (Arthrocnemum macrostachyum, kaciba Zygophyllum fontanesii, kustovnice Lycium intricatum, otočník Heliotropium ramosissimum, slanobýl Salsola vermiculata aj.
Vyskytují se zde i další druhy, které tolerují zasolení. Blíže k mořskému pobřeží roste pomořanka přímořská (Cakile maritima), na volných písčitých plochách se objevuje vždyživ kanárský (Aizoon canariense), kosmatec uzlokvětý (Mesembryanthemum nodiflorum), tlustobýl Sesuvium portulacastrum, místy lze zahlédnout keříčky frankenie Frankenia hirsuta nebo plevuchy Polycarpaea nivea, vzácně i keře tamaryšku kanárského (Tamarix canariensis). Vyskytují se tu také šáchory Cyperus capitatus a Cyperus rotundus, rákos obecný (Phragmites australis), troskut prstnatý (Cynodon dactylon), ostrokvět Cenchrus ciliaris aj. Na ruderalizovaných okrajích najdeme lebedu Atriplex halimus nebo druh Patellifolia patellaris.
Ze zoologického hlediska je toto slanisko důležitým místem pro ptáky, kteří jej využívají pro odpočinek nebo k hnízdění. Z migrujících druhů se zde vyskytují například volavka popelavá (Ardea cinerea), volavka stříbřitá (Egretta garzetta), kolpík bílý (Platalea leucorodia). Hnízdí zde bramborníček kanárský (Saxicola dacotiae) nebo kulík mořský (Charadrius alexandrinus). Žijí zde dvě endemické ještěrky, veleještěrka atlantská (Gallotia atlantica) a gekon Tarentola angustimentalis. Objevují se tu mořské želvy kareta obecná (Caretta caretta) nebo kožatka velká (Dermochelys coriacea), které zde kladou svá vejce do písku. V oceánu je možné pozorovat velryby. Není proto divu, že na severovýchodním okraji slaniska byla umístěna téměř 15 m dlouhá kostra vorvaně obrovského (Physeter macrocephalus), kterého oceán vyvrhnul na pláž Playa de Granadilla v prosinci 2004.
Přibližně uprostřed území se nachází 60 metrů vysoký maják Faro de Morro Jable, ke kterému vede ze zastavěné části dřevěný chodník. Východně od majáku jsou patrné zbytky věže postavené v roce 1936, která až do roku 1950 sloužila k čerpání mořské vody používané na odsolování. Do samotného slaniska je vstup zakázán, a proto je také ohrazeno jednoduchým plotem. Podél oceánu je široká písčitá pláž, z které si lze okraj slaniska prohlédnout.
Kromě původních druhů se zde můžeme setkat i s druhy na tento ostrov zavlečenými. Je to především veverka berberská (Atlantoxerus getulus) pocházející ze severní Afriky, která se zde těší velké oblibě mezi turisty. Dále je zde možné pozorovat afrického ibise hagadeš (Bostrychia hagedash), papouška mnišího (Myiopsitta monachus), husu velkou (Anser anser) nebo ibise posvátného (Threskiornis aethiopicus). Jedná se o ptáky, kteří byly vypuštěni nebo utekli z místní zoologické zahrady, která byla uzavřena v roce 2013. Na rozdíl od živočichů, nepůvodní druhy rostlin se zde téměř nevyskytují, v letech 1997–2000 zde totiž byly důsledně likvidovány. Byl také odtud odklizen stavební odpad, který byl na okraj slaniska v minulosti vyvážen.
Fotografováno od 2. do 8. 2. 2019 a 5. 3. 2022.