Barokní malířství přineslo světu mnoho krásných vyobrazení rostlin, jistě všichni znají třeba pestrobarevné barokní kytice naaranžované ve vázách. Nejčastěji v nich rozpoznáváme v 17. století velmi oblíbené cibulnaté rostliny (tulipány, narcisy, lilie, mečíky, řebčíky, hyacinty), ale i další rostliny vhodné k řezu (kosatce, pivoňky, hvozdíky, sasanky, orlíčky, pryskyřníky, čemeřice apod.). Rostliny jsou na těchto artefaktech opravdu nádherné, určitě však v případě těchto kompozic nemůžeme hovořit o odborné botanické ilustraci. U rostlin je do krajnosti využita jejich pestrost, nápadnost, nebylo umělcovým záměrem zobrazit rostliny tak, aby byly jednoznačně druhově klasifikovatelné. Zobrazovaly se nezřídka hybridy, či barevně a tvarově výjimečné variety – čím byla kytice pestřejší, tím lépe. Nezřídka tyto obrazy vyjadřovaly i symbolické významy rostlin – ty však s vlastní botanikou mají jen pramálo společného. Není mi ani známo, že by v některé z těchto kytic byly zobrazeny i prstnatce, natož pak přímo prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).
Do této kategorie vyobrazení rostlin patří i následující kytice olomouckého rodáka Georga Flegela (1566–1638). V odborné dobové literatuře byly rostliny zobrazovány samozřejmě mnohem méně efektně, zároveň však je na nich patrná tendence zachytit i méně dekorativní části rostlin, jako jsou například listy, kořeny, hlízy apod.
Kolorované vydání známé knihy Hortus Eystettensis Basilia Beslera z roku 1613 přináší u prstnatců podivný zmatek. Ve staré literatuře bývá většinou hodnoceno jméno Palma Christi maculata jako označení pro prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata). Z vyobrazení v této knize však spíše vytušíme, že toto předlinnéovské jméno se bude právě vztahovat k našemu prstnatci májovému. Druhý obrázek Palma Christi flore purpureo by sice podle zaznamenaného jména naznačoval na prstnatec májový, ale jeho podoba tomu příliš neodpovídá. Možná však, že obrázky jsou jen chybně vybarveny – v Beslerově době se kolorovalo ručně, k záměně mohlo dojít. Takže některý z těchto kusů bude představovat prstnatec májový.
Emanuel Sweert byl holandským zahradníkem. Jeho Florilegium Amplissumum et Selectissimum bylo poprvé vydáno ve Frankfurtu v letech 1612 až 1614, rytiny však byly tištěny ještě i v dalších letech (1631, 1647). Vytvořil je rytec Jan Jansson. Najdeme zde tořiče, vstavače i prstnatce – všechny pod rodovým jménem Satyrion. V porovnání s výše představeným Flegelovým olejem působí tyto kolorované rytiny spíše jako katalog. Rostliny jsou zde pro svou dobu příznačně seřazeny do dvou řad podle hlíz – testiculus v horní řadě, prstovitě dělené hlízy zase dole. Již v minulém dílu tohoto seriálu jsme si vysvětlili, že právě hlízy byly v minulosti u orchidejí nejpodstatnějším rozlišovacím znakem.
Na dvůr francouzského krále Ludvíka XIII. nás přivádí kniha Pierra Valleta Le jardin du Roy tres chrestien, Loys XIII, Roy de France et de Navare (Paris 1623). I zde jsou vstavačovité zobrazeny ve větším počtu, kromě vstavačů tu najdeme také střevíčník, vlevo je zobrazen i některý z prstnatců. O prstnatec májový se jistě nejedná.
Také basilejský lékař a botanik Caspar Bauhin v knize Neuw vollkommentlich Kreuterbuch (Frankfurt am Main 1613) zaznamenává několik druhů vstavačovitých rostlin, jsou zde vstavače, ale i prstnatce.
Ilustrace z Bauhinovy knihy byly velmi oblíbené, používaly se i po sto letech. Když byl vydán v roce 1731 jeho nový Neu vollkommen Kräuter-buch, byly ilustrace použity znovu. Nezbývá však než říci, že tyto ilustrace nejsou příliš novátorské, jsou vlastně spíše jen pokračováním staré praxe ve vyobrazování rostlin, která započala již v knihách Lobeliových a Clusiových na konci 16. století.
Celé 18. a 19. století bylo dobou objevných zámořských cest, na které se vypravovali v míře stále výraznější i botanikové. Patřili k nim také botanikové z českých zemí, vzpomeňme na putování Haenkeovo, Mikanovo, Pohlovo, či Kotschyho. V dobových atlasech rostlin najdeme mnoho krásných vyobrazení, ale jedná se většinou o druhy nově vědecky popsané, zámořské nebo vzácné. Do žádné této kategorie prstnatec májový tehdy nepatřil, proto jeho ilustrace v nich nejsou zas až tak časté.
Odborné ilustrace rostlin od konce 18. století stále častěji obsahují i detaily, rostliny jsou tedy fragmentovány, kromě habitu je často zobrazen i zvětšený květ, plod, či jiné části rostliny.
Unikátní a monumentální dílo holandského botanika Jana Kopse Flora Batava začalo vycházet v roce 1800, bylo vydáváno i po autorově smrti, do roku 1934 obsahovalo už 28 svazků. Prstnatec májový (uveden jako Orchis latifolia) obsahuje hned jeho první svazek. Autorem ilustrace byl zřejmě holandský umělec Georg Jacob Johann van Os (1782–1826). Krásné vyobrazení tohoto druhu najdeme i v knize Maxe Schulzeho Die Orchidaceen Deutschlands, Deutsch-Oesterreichs und der Schweiz z roku 1894. U těchto knih můžeme zmínit i rozdílnou techniku tisku. Stará Flora Batava je ilustrována mědirytinami a ručně kolorována, v novější knize Schultzeho jsou rostliny vyobrazeny modernější chromolitografií.
Zajímavou botanickou ilustraci prstnatce májového (zde je uveden pod jménem Orchis latifolia) obsahuje dílo Jacoba a Johanna Georga Sturmových Deutschlands Flora in Abbildungen, které vycházelo časopisecky v Norimberku od roku 1796. Prohlédněme si toto vyobrazení velmi dobře – později totiž bylo používáno velmi často i v jiných knihách. Najdeme ho třeba i v Schubertově Naturgeschichte des Pflanzenreichs in Bildern z roku 1854 a v mnoha dalších, dokonce i v knihách českých. Sturmovské ilustrace byly u nás běžně přebírány ještě na začátku 20. století.
S podobným přebíráním ilustrací jsme se setkali již dříve, byla to běžná nakladatelská praxe. Ilustrace byly drahé, takže když už jednou vznikly, bylo dobré je použít vícekrát, jednalo se zřejmě o čistý nakladatelský pragmatismus. Neřešilo se tehdy ani nijak speciálně autorské právo, v drtivé většině nejsou autoři ilustrací v knihách jmenováni, většinou nebývá uváděna ani předloha, ze které nová kniha vznikla. Takže dohledat dnes skutečný původ ilustrací ve starých knihách je nezřídka práce naprosto detektivní, za kterou by se nemusel stydět ani Hercule Poirot. Nezřídka bývaly tyto ilustrace třeba i mírně pozměňovány, nejjednodušší úpravou bylo použití pouze části vyobrazení – to ostatně vidíme právě i na tomto příkladu. V historii botanické ilustrace je ale možné najít i vyobrazení zrcadlově převrácená nebo dokonce i mírně pozměněná, avšak silně podobná původní předloze. Nebuďme na naše předky za toto přebírání příliš přísní, vždyť tato praxe se v nejednom nakladatelství praktikuje dodnes, je jen smutným faktem, že v současnosti jsou opakovaně používány dokonce i fotografie rostlin, kterých je přece poměrně dost, jistě více než kreseb.
Další prstnatec májový (Orchis latifolia) se na nás usmívá z vyobrazení v knize Aglaie von Enderes Frühlingsblumen – mit einer einleitung und methodischen Charakteristik von prof. Dr. M. Willkomm (Leipzig / Prag 1883). Autory ilustrací v této knize byli Jenny Schermaulová a známý vídeňský výtvarník Josef Seboth. Tato kniha vyšla v české úpravě od Františka Rosického pod názvem Květiny jarní ze zvláštním zřetelem ku květeně domácí v roce 1885.