Syn.: Druparia insititia Clairv., Prunus agrestis Jord. et Fourr., Prunus communis var. insititia (L.) Huds., Prunus domestica var. insititia (L.) Poir., Prunus spinosa var. insititia (L.) H. Groves et J. Groves
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Slivoň obecná je velmi proměnlivý druh, snad je křížencem druhů Prunus spinosa a Prunus cerasifera. Je pěstována v zahradách nebo se vyskytuje zplanělá v mírném a subtropickém pásu Evropy, severní Afriky, Severní i Jižní Ameriky a Austrálie. U nás se objevuje téměř na celém území, častěji v teplejších oblastech.
Ekologie: Často zplaňuje na stráních, mezích, v remízkách nebo okolí vesnic. Kvete od dubna do května.
Popis: Opadavý keř nebo strom, 3–10 m vysoký s široce vejčitou až polokulovitou korunou. Kmen tmavohnědý až šedohnědý, podélně rozpukaný, letorosty chlupaté. Listy střídavé, řapíkaté, řapík 1–2 cm dlouhý, čepel 4–6 cm dlouhá a 2–3 cm široká, eliptická, vejčitá až obvejčitá, pilovitě zubatá, po obou stranách chlupatá. Květy vyrůstají po 2–3, pravidelné, pětičetné, korunní lístky 1–1,5 cm dlouhé, bílé až slabě nazelenalé. Plodem je žlutá nebo červenofialová kulovitá až elipsoidní peckovice; dužnina většinou jde od pecky, ale u některých kultivarů je k pecce přirostlá.
Využití: Slivoň obecná je pěstována jako ovocný strom. Jednotlivé kultivary poskytují známé sladké a šťavnaté plody: slívy, renklody („ryngle“) nebo blůmy.
Ilustrace: Sturm, Jakob: Flora von Deutschland, in Abbildungen nach der Natur. Stuttgart, K. G. Lutz, 1900–1907.