Botanický kaleidoskop

Basilius Besler (1561–1629) byl norimberským lékárníkem. Do historie se zapsal především autorství knihy Hortus Eystettensis, která byla vydána v roce 1613. Jedná se o popis rostlin a květin, které v té době rostly v zahradě hradu Willibaldsburg, v německém městě Eichstättu. Kniha neobsahuje jen popisy rostlin, ale i jejich nádherné kresby. Kolorované vydání před časem opět ukázalo světu německé nakladatelství Taschen.

Číst dál

Máte rádi lidové pranostiky? Většina z nich je jistě více dílem básníka než vědecky podepřenou předpovědí – asi těžko budeme věřit například pranostice Připadne-li Boží narození na čtvrtek, bude rok velmi úrodný, jenom vína bude prostředně. Jiné jsou o něco věrohodnější, v posledních letech dost povědomě zní třeba Na Adama Evu čekejte oblevu. Pranostika se často snaží najít souvislost mezi budoucími jevy a aktuálními událostmi, odhaluje chod věcí budoucích podle současné situace – jednoduše tedy platí, že o budoucnosti se rozhodnuje v přítomnosti. Jindy pranostika zaznamenává lidskou zkušenost, která se vztahuje pouze ke konkrétnímu datu.

Číst dál

Konečně je tady zase jaro! Přítel Dano Dítě mi sice ještě stále posílá ze slovenského Ružomberka zoufalé zprávy o vydatném sněžení na Liptově – shodli jsme se na tom, že zima se cestou za Ural ještě na chvíli zasekla nad Západními Karpaty – ale jinak je to nad nebe jasnější: na Medníku už nakvétá tradiční česká „poutní bylina“ kandík psí zub (Erythronium dens-canis), na pražských skalách zas vystrkuje poupata (asi o tři týdny později než loni) křivatec český (Gagea bohemica) a mnohé jihomoravské stráně už brzy promodrají květy koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis). Kmotra Zima je prostě pryč – případné další sněžení lze připočítat jedině její bezzubé naštvanosti z povinného ústupu! Po zimních lidových pranostikách se tedy začtěme do bylinkových rčení jarních.

Číst dál

Polovina roku je za námi. Letošní jaro začalo velkým suchem, skončilo v přívalových deštích – charakter nastávajícího léta můžeme zatím těžko odhadovat. Určitě ale nějak bude, vždycky totiž nějak bylo. A ať už bylo jak chtělo, vždycky naši dědové měli připravenou pranostiku, která jim dost jasně řekla, co mohou čekat od dnů následujících. Možná je škoda, že nám už to tak úplně jasné není. My už dneska totiž opravdu jen víme, že prostě nějak bude… Pojďme našim předkům na chvíli aspoň trochu závidět, projděme si jejich letní bylinkové pranostiky.

Číst dál

Začne to v podstatě hezky: v lesích jihozápadní Moravy se objeví první květy bramboříků (Cyclamen purpurascens). Zanedlouho pokryjí louky svíčičky ocúnů (Colchicum autumnale), paseky a lesní lemy prozáří koberce vřesu (Calluna vulgaris). Kdyby zůstalo jen u toho, bylo by to celé vlastně tuze pěkné představení. Avšak najednou rána začnou být dost chladná, listy stromů mění barvu a z naší jabloně už skutečně definitivně opadají naprosto všechny plody. Při troše dobré vůle však lze přiznat i tomuto času jistou píď libosti – ještě to ujde. Jenže pak vykvetou chryzantémy a ze stromů dokonce opadá i listí. K rannímu vstávání už vůbec nestačí jen jediné kafe a skoro všichni mí známí se začnou chovat zvláštně. Obvykle se tváří skoro naštvaně a říkají samé ironické podivnosti, jako třeba jasně, jen si klidně zase zdřímni, odpočiň si, to má čas, vůbec to nespěchá… Klidně si vem něco na spaní… ono to tak asi fakt bude lepší…

Číst dál

Dnes je pro nás šafrán setý (Crocus sativus) především půvabnou rostlinkou, která krášlí naše zahrady v době podzimu, kdy jsou květy jiných rostlin již podstatně vzácnější. V české přírodě se nevyskytuje, většina botanické literatury se v současnosti přiklání k názoru, že se vlastně jedná o prastarou kulturní plodinu pocházející z jihu Balkánského poloostrova či Malé Asie. Do mnoha dalších oblastí Středozemí a Blízkého východu se rozšířil už ve starověku, byl velmi ceněným kořením, barvivem i lékem.

Číst dál

Při určování některých rostlin narazí badatel na problém sezónní dynamiky. Některé rostliny vytvářejí jarní a letní (nebo chcete-li letní a podzimní) typy v rámci jednoho druhu – v praxi je to často tak, že nedokážeme dost dobře vzájemně odlišit letní kytky různých druhů, zatímco jarní a letní typy od druhu jediného bychom navzájem rozeznali málem i z jedoucího pendolina. Zkusme se nyní podívat na příčiny, které to způsobily.

Číst dál

Čas od času k nám dolehnou nové zvěsti o vyhynutí dalšího rostlinného druhu. Někdy zmizí druh jen z části svého areálu, v horším případě vyhyne zcela. Už jsme si tak nějak zvykli, že za to často může člověk, máme pocit, že počet těchto případů stále stoupá, tuto nemilou tendenci spojujeme především s novověkým rozvojem lidské společnosti. Ovšem kdy tohle vlastně začalo? Který druh vyhynul díky naší rozpínavé povaze jako první?

Číst dál

V evropské raně novověké medicíně javor (Acer) mnoho užitku nepřinášel, jeho kořen ve víně vařený prý byl dobrý leda při píchání v boku. Ceněné bylo jeho poměrně tvrdé dřevo, které vždy měli rádi truhláři, koláři a řezbáři. Z javoru se vyrábějí dodnes i hudební nástroje, používá se na spodní desky, luby a krky houslí (vrchní desky jsou smrkové), ale slouží také například k výrobě kytar či fagotů, ba rovněž lacinějších dirigentských taktovek (ty lepší bývají ebenové).

Číst dál

V roce 1911 vycházel v několika jarních číslech pražského týdeníku „Mládenec“ seriál o svatebních pověrách – možno doplnit, že to byl časopis hájící zájmy starých mládenců, kurióznější místo k publikování takového pojednání těžko hledat. Byly to povětšině z různých literárních zdrojů sebrané dávné lidové zvyky, nechyběly tu ale ani novější obyčeje už ryze městské: určitě se může i dnes každé nevěstě hodit, když bude vědět, že pokud jí na svatební šaty skočí pes, bude mít šťastný život, dobrým znamením je i moucha sedící na závoji. A jestliže šlápne ženich nevěstě před oltářem na vlečku, musí ho dotyčná až do konce života poslouchat.

Číst dál

Večer před svatým Janem Křtitelem, kdy příroda otvírá zdroje tajuplných sil svých a bujná mládež chystá se slaviti mysterie lásky pod širým nebem, nastává černobýlu krátká, ale důležitá úloha. Mládenci i panny uvíjejí věnce z černobýlu, a jakmile vzplanou ohně svatojánské, kladou si věnce na hlavu, opásají se černobýlem, a podavše sobě po párech ruce tančí kolem ohně a skákají přes šlehající plameny, soudíce z podařených nebo pochybených skoků o šťastném či nešťastném manželství – takto se rozepsal v roce 1879 o zvláštním upotřebení pelyňku černobýlu etnobotanik Primus Sobotka. Je zřejmé, že o magické svatojánské noci (z 23. na 24. června) byl černobýl bylinou zcela nepostradatelnou. Navíc zavěšený před vraty prý odvracel od domu všechno zlé, odháněl duchy i choroby. A kdo nechtěl být napálen při obchodování, měl u sebe nosit černobýlový kořen vykopaný právě na svatého Jana taky. Zrovna v tento den se pod jeho kořenem zjevoval i tajemný uhel, z něhož se dalo vyrobit ryzí zlato. Ceněny byly ale též léčivé schopnosti černobýlu, zvali jej dokonce Matkou bylin.

Číst dál

Pojmenované Francouzem po Němci, milované Angličany, šlechtěné Holanďany i Čechy, samy pocházející z dalekých amerických končin a z Nového Zélandu – fuchsie (Fuchsia) jsou vlastně ohromné světoobčanky!

Číst dál

Puškvorec obecný (Acorus calamus) je poměrně běžnou rostlinou břehů našich tůní a rybníků, takže nejspíš jen málokoho hned napadne, že je to vlastně nefalšovaný exot – pochází zřejmě až z Dálného východu.

Číst dál

Nový rok je nezřídka spojován s představou příchodu nového života a nástupu dalšího jara. V minulosti se právě na Nový rok odehrávaly mnohé magické obřady, často se právě v tento den také věštívala budoucnost. Tuto tradici v současnosti snad do jisté míry nahrazují futurologické pasáže novoročních prezidentských projevů – určitě uznáte, že těm se mnohdy nedá upřít jakási tajemnost. Ale ta pravá magie to tedy rozhodně není. A tak sfoukněme prach ze starých spisů a začtěme se do dávných magických praktik našich předků. Pojďme si hrát na opravdové věštce!

Číst dál

V 19. století byly poměrně časté případy, kdy byly do přírody záměrně vysazovány nepůvodní druhy rostlin, často původem z Alp či jiných území. Tyto aktivity byly motivované zejména naivními vlasteneckými snahami o obohacení české květeny. Nedotčená nezůstala ani ta nejcennější území, jako např. Krkonoše nebo Český kras.

Číst dál