ZAJÍMAVOSTI

O otravách koukolem (Agrostemma githago) můžeme najít řadu informací v botanické literatuře, ale i na internetu. Tak například toto je nejpočetněji citované české internetové sdělení tohoto charakteru: V minulosti byly zaznamenány nejen četné otravy dobytka přimícháním semen do krmiva, ale i otravy lidí (např. po požití chleba, který byl vyroben z mouky, do které byla semleta i semena koukole, nebo po vypití kávovinného odvaru připraveného z obilí s příměsí většího množství koukolových semen), v současnosti jsou však již takové otravy vyloučeny, neboť koukol byl čištěním osiva z našich polí téměř vyhuben. Nemá smysl hledat tvůrce tohoto výroku. Spíš bych chtěl vědět, jestli je to vůbec pravda. Skutečně byl koukol polní příčinou četných otrav v minulosti? Pokud ano, tak je jistě nebude těžké historicky doložit.

Číst dál

Po revoluci (kolem roku 1991) proběhlo v Pražské botanické zahradě několik jednání „na nejvyšší úrovni“, která měla určit směr dalšího vývoje této zahrady. Některých jsem se jako úplný nováček zúčastnil. V té době byla snaha o získání široké podpory a tudíž neprobíhala pouze zákulisní jednání, jako v mnoha případech později. Pražská botanická zahrada byla v ČR popelkou – dvacet let budovala expozice, projekty byly velkolepé, ale na rozdíl od jiných zahrad, které vznikaly ve stejném období, měla jen minimální podporu. Nevznikly přístupné expozice, sbírky byly pouze periodicky prezentovány během akcí. Neměla dořešené pozemky, ale zato byla společensky angažovaná – pořádala branné hry, pionýrské tábory apod.

Číst dál

Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.

Číst dál

V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?

Číst dál

V žádné podzimní květinové vazbě nesmějí chybět červené lampionky plodů mochyně židovské (Alkekengi officinarum), jejich nápadná barva rozzáří každou kytici. Rostlina samotná je často pěstována v zahradách i parcích, ale objevuje se také v jejich okolí nebo při okrajích lesů a cest. Její výskyt u nás je snad jen druhotný, i když na některých lokalitách v teplejších oblastech mají její porosty přirozený charakter.

Číst dál

Říká se, že nejvyšší strom České republiky roste nedaleko od obce Vlastiboř na Jablonecku – všechny stromy u nás samozřejmě změřeny nejsou, ale možné to je, v roce 2014 mu byla naměřena úctyhodná výška přes 64 metry. A byl tu patrně vysazen teprve v sedmdesátých letech 19. století, což zas až tak dávno není. Možná už tušíte, že to nebude žádný smrk ani jedle: boubínský Král smrků měřil něco přes 58 m, památná Fremuthova jedle od Dolní Folmavy jen 51 m. Onen vlastibořský velikán vůbec není naší dřevinou domácí, pochází až ze západu Severní Ameriky – je to douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Ve své domovině mohou její největší kusy dosáhnout výšky i přes 100 m a dožívají se věku okolo 750 let, i když jsou doloženy také exempláře podstatně starší.

Číst dál