ZAJÍMAVOSTI

Bludný kořen, otvírací bylina, všehoj, zlaté kapradí a celá řada dalších roztodivných rostlin zapustila své kořeny hluboko do našich představ o světě – přinejmenším jsme o nich alespoň všichni slyšeli. Obvykle se jim smějeme, dnešní botanika si přece dokáže s pověrami rázně poradit: všechno změří, zváží, spočítá chromozomy, spolehlivě určí zastoupení chemických látek… Ale stejně si někdy říkám, že to pořád ještě není tak úplně všechno, co bychom mohli o rostlinách vědět.
I proto jsme pro ctěné čtenáře BOTANY.cz připravili tuto novou rubriku o rostlinách podivných, magických, mýtických. Nechceme v ní přícházet s bombastickými informacemi o doložení existence těchto rostlin, to nás skutečně ani ve snu nenapadne. Chtěli bychom vám jen přiblížit, jak významnou roli hrály rostliny v životě našich předků – byla jednoduše tak ohromná, že si o nich dokonce vyprávěli mýty a pověsti.
No a u kterých rostlin začít, než u těch snad ze všech nejznámějších, tedy u biblického stromu života a u jeho souseda, který se stal údajnou prapříčinou všech našich strastí – u stromu poznání dobrého a zlého.

Číst dál

Představte si, že by existovala bylina usvědčující zločince! Žádné výmluvy lotrů, žádné akrobacie vypečených obhájců! Jen pár kapek odvaru z bylinky a vše by bylo naprosto jasné, učiněné sérum pravdy. Přesně o takové rostlince psal kdysi i moudrý Plinius.

Číst dál

Syn.: Rosa flauto-sensibila BFLM.
Česká jména: adéla Kracmarova (PSVZ. 1896), „vonazblajzlaitohočokla“ (lidové jméno)
Čeleď: Někteří botanici ji považují za odvozenou skupinu blízkou rosnatkovitým, jiní pro ni charakterizují samostatnou čeleď a řád.

Číst dál

Prý už dávný Pythagoras znal podivnou rostlinu, která dokázala na dálku vzplanout od ohně jako nafta. Světu to kdysi prozradil upovídaný Plinius, nejspíš to tehdy Pythagorovi ani moc nevěřil: Ab eodem Pythagora aproxis appellatur herba, cuius radix e longinquo concipiat ignes ut naphtha, de qua in terrae miraculis diximus.

Číst dál

Syn.: baoxian, baobao
Čeleď: Podle květní morfologie vědci dlouho váhali, zda patří do čeledi Paeoniaceae, Nymphaeaceae či Asteraceae. Teprve moderní metody molekulárně-taxonomické ji jasně přiřadily do samostatné vývojové větve odštěpené od bazálních dvouděložných – a prozatímně pojmenované Herba mythologica.

Číst dál

O podobě baziliška se vedou učené spory již od starověku. Plinius jej viděl jako hada se světlou skvrnou na hlavě, středověcí mniši jako čtyřnohého kohouta s dračími křídly a hadím ocasem, renesanční učenci mu přidali ještě šupiny a zdvojnásobili počet jeho noh. (My Středoevropané samozřejmě předpokládáme, že na vídeňském venkově je rozhodně více podobný zajíci s kamzičími růžky a orlími křídly, v Bavořích jsou vystřídány růžky kamzičí rovnou pravými parohy jeleními, ovšem jeho křídla jsou v oblasti za Mnichovem spíše jen bažantí.) Nikdo samozřejmě nemůže ani tušit, jak pravý bazilišek vypadá – kdyby ho někdo viděl, tak by o tom už nemohl podat žádnou zprávu, bazilišek totiž zabíjí svým zjevem dříve než jedem. Ovšem úplně všichni ho znají, přinejmenším o něm slyšeli.

Číst dál

O tom, co je bludný kořen, se mínění rozcházejí. Podle prvních je to kořen stromu; jeden z mnoha silnějších kořenů, který ale, na rozdíl od ostatních, nikdy nevystupuje na povrch. Nezakopnete o něj. Nad bludným kořenem žádná obyčejná bylina nevyroste: buď je tam holá půda, nebo jen nízká travička; podivně holé, nezarostlé místo. Někdy se tam objeví zvláště krásné kvítí. Nic bledého, přízračného, světélkujícího; bludičky tam nepatří; to místo je buď tak nenápadné, že ho přejdeme ani nevíme jak, nebo bývá značeno kvítkem jasné barvy (jako čarovníky, drobné svízele, černýše, černohlávky). U bludného kořene se totiž cesta nerozplývá, jak je tomu u bludiček, ale vede dál, dokonce výraznější – jen se, očarována, klikatí a nevede už k předchozímu cíli.

Číst dál

Jorge Luis Borges nejspíš nikdy nijak zvlášť nezahořel pro květenu rodné severní Argentiny, ba ani přilehlých oblastí – přitom v Pampě toho roste snad i vcelku dost. Nechaly ho chladným vlastně úplně všechny květenné říše planety. Ono se nejspíš zelí s banány k Borgesovi příliš nehodí. Ale i tak nakonec rostlinných motivů najdeme v jeho díle docela dost.

Číst dál

Čeleď: Cactaceae Juss. – kaktusovité

Číst dál