Syn.: Xenacanthus pulneyensis (C. B. Clarke) Bremek.
Čeleď: Acanthaceae – paznehtníkovité
Rozšíření: Malabarský endemit, roste na nevelkém území v jihoindických státech Kérala a Tamil Nadu, kde roste na jihozápadních svazích pohoří Západní Ghát.
Ekologie: Roste na světlinách a v podrostu stálezelených horských lesů typu shola a na jeho okrajích. Lokality leží v nadmořských výškách 1500–2000 m. Kvete od září do prosince až ledna, obvykle v intervalu 8 let.
Popis: Stálezelený keřík nebo keř, obvykle monokarpický, dorůstá výšky 1–2 m; větvičky jsou hranaté, hustě chlupaté. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, čepel je eliptická, vejčitá nebo obvejčitá, 8–14 cm dlouhá a 5–9 cm široká, odstále chlupatá, se 7 páry postranních žilek, na bázi zaokrouhlená, na okraji pilovitá, na vrcholu zašpičatělá. Květenství je hustý koncový zkrácený klas až strboul; listeny jsou vejčité, 1–3 cm dlouhé, chlupaté; kalich je asi 10 mm dlouhý, pravidelný; koruna je 1,5–2,5 cm dlouhá, modrofialová, uvnitř chlupatá, s úzkou zakřivenou trubkou asi 1 cm dlouhou, výše břichatě rozšířenou; tyčinky jsou 4, delší než korunní trubka; v dvoupouzdrém semeníku jsou 4 vajíčka. Tobolka je elipsoidní, asi 0,8 cm dlouhá.
Poznámka: Od většiny druhů západoghátských druhů rodu Strobilanthes se pozná podle hustě odstále chlupatých větviček, listů i listenů.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 1. 2019 (Indie, Kérala, Munnar, Pampadum Shola National Park).