Syn.: Thuja procera Salisb., Thuja theophrasti Nieuwl.
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Rozšíření: Domovinou tohoto druhu je východní část Severní Ameriky, konkrétně oblast východního pomezí USA a Kanady. Do Evropy byl introdukován asi v roce 1536 (Francie, Fontainebleau), ve Slezsku je uváděn k roku 1594 (Vratislav), v Čechách byl pěstován v Kanálské zahradě na Vinohradech v roce 1804, je doložen v roce 1808 i v zahradě u zámku Hluboš.
Ekologie: Nejčastěji roste na živinami bohatých a vlhkých stanovištích, často poblíž vodních toků. Nesnese však extremně zamokřené půdy, stejně tak ani extrémně vysychavé. Nejvíce se mu daří na minerálních půdách na vápencích, dominantní bývá na slatinách. Roste ve smíšených porostech. Na severu jeho areálu se vyskytuje s jedlí Abies balsamea, modřínem Larix laricina, jižněji na bažinách pak se smrky Picea glauca a Picea mariana, jasanem Fraxinus nigra, javorem Acer rubrum aj. Na sušších stanovištích tvoří společenstva s břízou Betula papyrifera a topoly Populus balsamifera a Populus tremuloides. Vertikální rozšíření tohoto druhu je nejčastěji v rozmezí 150 až 600 m n. m. Zerav západní roste pomaleji. Je středně až velmi tolerantní k zástinu a mrazu. Citlivý k zasolení.
Popis: Menší až středně velký strom, dorůstá výšek kolem 5–20(–30) m. Koruna bývá užší, kónická, ve stáří je vzdušnější a nepravidelná. Kořenový systém je plochý, rozsáhlý, časté jsou kořenové srůsty. Borka je červenohnědá a odlupuje se v podélných pruzích. Větévky zeravu jsou smáčknuté, ploché. Listy jsou šupinovité, zploštělé, matně zelené, na spodní straně o něco světlejší, žlutavě zelené a bez kresby. Středové listy mají vyniklou kulovitou žlázku, jsou zhruba 4 mm dlouhé. Postranní listy jsou menší a bývají zahnuté k větévce. Šišky jsou světle hnědé, protáhlé, složené ze 3 až 5 šupin.
Využití: Nejvýznamnější ze zeravů, široce využívaný v okrasném zahradnictví. Často je vysazován na hřbitovech, sídlištích, do živých plotů a stěn (dobře reaguje na řez) a s oblibou také (mnohdy až kýčovitě) u lidských sídel. Existuje více než 120 kultivarů, nejčastěji se objevuje např. kultivar ʻMalonyanaʼ který je úzce sloupovitý, nebo kulovitý ʻGlobosaʼ, se světle žlutými listy ʻLuteaʼ, či ʻFiliformisʼ s řídkými tenkými a dlouhými větvemi, ʻEricoidesʼ s jehlicovitými listy aj. Dřevo tohoto zeravu je velmi lehké, měkké a poměrně málo pevné, avšak odolné vůči hnilobám. Jádro je světle hnědé. Dřevo nachází využití při výrobě produktů a výrobků, které bývají ve styku s vodou (čluny, vodní stavby apod.).
Poznámka: Listy tohoto zeravu byly údajně schopné napomáhat léčbě kurdějí. Toho v 16. století využil francouzský cestovatel J. Cartier pro námořníky, které tato nemoc vydatně sužovala. Námořníci si tento zerav oblíbili, čímž se stal první introdukovanou jehličnatou dřevinou v Evropě. Odtud také pochází jeho předlinnéovské latinské jméno Arbor vitae (strom života). Jeho léčivá schopnost je však sporná, navíc se jedná o alergenní a jedovatou dřevinu.
Fotografováno dne 16. 2. 2016 (Liptál) a v průběhu roku 2015 (Zlín).