Tilia dasystyla × Tilia cordata
Syn.: Tilia rubra subsp. euchlora (K. Koch) Dippel
Česká jména: lípa zelená (Dostál 1950, Dostál 1989), lípa zelená, lípa krymská (Hejný et Slavík 2003)
Slovenská jména: lipa zelená (Dostál 1950)
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rpzšíření: Za oblast původního výskytu tohoto křížence bývá uváděn Krym, rodičovskými druhy by snad mohly být lípa kavkazská (Tilia dasystyla) a lípa srdčitá (Tilia cordata, někdy je místo lípy srdčité jako druhý rodič uváděna lípa velkolistá). Byl popsán v roce 1866 podle stromu, který rostl v Berlíně – tradovalo se, že tento strom pochází z Krymu a do té doby byl určován jako Tilia dasystyla. Následně byl v hamburských Boothových školkách namnožen a začal se vysazovat po celém Německu i v okolních zemích. Na území Čech se dostal snad někdy na konci 19. století (Chudenice 1894), běžně byl u nás vysazován už v první polovině 20. století. V katalogu schwarzenberských školek na Hluboké z roku 1880 je uvedena jakási „Krim-Linde“ také, avšak mělo se údajně jednat o druh Tilia dasystyla (nelze však ani vyloučit, že to ve skutečnosti byla lípa zelená).
Ekologie: V přírodě tento druh patrně dosud nebyl nalezen, v kultuře je však poměrně častým. Bývá vysazován do městské zeleně i alejí. Kvete v červenci, zhruba tři týdny po lípě velkolisté a asi týden po lípě srdčité. Nejsou známy exempláře, které by měly více než 170 let.
Popis: Opadavý strom dosahující výšky 15–20(–25) m, s korunou konickou až válcovitou a borkou šedou, nejprve hladkou, později podélně rozpukanou. Letorosty jsou lysé, žlutozelené až načervenalé, větve jsou v dolní části koruny nápadně převislé. Řapík je 28–44 mm dlouhý, lysý, čepel vejčitá až skoro okrouhlá, 4–8,5(–10) cm dlouhá, na bázi nesymetrická, zaokrouhlená, nebo uťatá až mělce srdčitá, po okraji téměř uniformně pilovitě zubatá, přičemž zuby jsou polokruhovité a dlouze hrotité, hrot je 0,7–1,4 mm dlouhý, osinkatě prodloužený, stejně dlouhý nebo někdy dokonce delší než samotný zub, na vrcholu je čepel zašpičatělá, na líci leskle zelená, lysá, na rubu zelená až šedozelená, s 6–8 páry vedlejších žilek, v paždí žilek chlupatá, na hlavních žilkách s ojedinělými vidličnatými a přitisklými trichomy. Květenství je 3–7květé, převisající, čnělka je v dolní polovině pýřitá. Plody jsou elipsoidní, 7–9 mm dlouhé, v době zralosti žebernaté, plstnaté.
Záměny: Nezřídka bývá tento velmi osobitý druh zaměňován s lípou velkolistou (Tilia platyphyllos). Ta však kvete už v červnu, navíc její listy bývají většinou zřetelně chlupaté i na žilkách, někdy dokonce i na ploše listu, lípa zelená je podstatně lysejší, naprosto lysý je i její řapík. Navíc ani její žilnatina 3. řádu není tak nápadná jako u lípy velkolisté. Velmi charakteristické jsou i osinkatě prodloužené hroty po okraji listu, měly by být alespoň stejně dlouhé jako zuby.
Využití: Objevuje se poměrně často v městské zeleni, lépe než naše domácí lípy snáší sucho. Zároveň každoročně bohatě kvete a svým habitem s převisajícími spodními větvemi i nápadně lesklými listy je dřevinou poměrně dosti dekorativní.
Poznámka: Na následující fotografii se dvěma listy vidíte vpravo rub listu druhu Tilia ×euchlora, vlevo je potom Tilia platyphyllos. Na fotografiích se třemi listy vidíte dole rub listu druhu Tilia platyphyllos, uprostřed je Tilia cordata, nahoře Tilia ×euchlora.
Listy z výmladků: Při identifikaci všech lip je nezbytné hodnotit listy z kvetoucích nebo plodících větví na exponované straně hlavní koruny. Naprosto nevhodné jsou listy z výmladků, vypadají podstatně jinak – to ostatně posuďte sami z následujících fotografií.
Fotografováno ve dnech 7., 13., 31. 7. 2020 a 30. 4. 2021 (Česko, Čechy, Český Brod).