Syn.: Tilia ulmifolia Scop., Tilia microphylla Vent., Tilia europaea auct., Tilia parvifolia Ehrh. ex Hoffm.
Česká jména: lípa malolistá (Presl 1819, Presl 1846, Opiz 1852, Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912), lípa srdčitá (Dostál 1950), lípa malolistá (Dostál 1989), lípa malolistá, lípa srdčitá (Hejný 1992), lípa srdčitá, lípa malolistá (Kubát 2002)
Slovenská jména: lípa malolistá (Reuss 1853), lipa malolistá (Novacký 1936), lipa srdcovitá (Dostál 1950), lipa malolistá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité

Tilia cordata

Rozšíření: Eurasijský druh, vyskytuje se ve velké části evropského kontinentu, na západě zasahuje až do Anglie, na severu do jižní Fennoskandinávie, k jihu sestupuje po severní Španělsko, jižní Francii, střední Itálii a severní Řecko, roste také na Korsice, Krymu a na Kavkaze. Na východě se areál táhne přes Povolží a Ural až do západní Sibiře k Omsku. Poddruh T. c. subsp. sibirica je uváděn ještě i z jihu Sibiře, z povodí řeky Tom u Novokuzněcka a z okolí Krasnojarska.
V Česku roste po celém území od nížin po nižší hory. Už od pradávna je lípa srdčitá vysazována v kulturní krajině, při lidských sídlech jako strom návesní, rodový, památný, jako součást alejí, v minulosti byla také sázena do blízkosti poutních míst.

Ekologie: Přirozeně roste na humózních a vlhčích půdách, v lesích suťových, lužních, v dubohabřinách, druhotně ve městech, parcích i podél cest. Kvete od června do července, a to zhruba o dva týdny později než lípa velkolistá (Tilia platyphyllos).

Tilia cordata

Popis: Statný strom s pravidelnou korunou, vysoký až 30 m. Kmen má hladkou borku, která později ve stáří puká a praská. Při bázi kmene nebo větví často zmlazuje výmladky. Letorosty jsou načervenalé, lysé. Řapík je 2–4,6 m dlouhý, čepel je okrouhlá, 3,8–7 cm dlouhá a 3,7–6,8 cm široká, na bázi mírně asymetrická, srdčitá, výjimečně i uťatá, se 4–6 páry postranních žilek, okraj listu je pilovitý až dvojitě pilovitý, zuby jsou trojúhelníkovité, tupé, s hrotem nanejvýše 0,4 mm dlouhým, na líci jsou listy tmavě zelené, lysé, na rubu světle zelené a šedozelené, nejprve hvězdovitě chlupaté, ale záhy olysalé, jen s hnědooranžovými chlupy v paždí hlavních žilek. Květenství je vzpřímené, 5–8(−30)květé. Plody jsou kulovité, elipsoidní až obvejcovité, 6–7 mm dlouhé, hnědě plstnaté, hladké až nezřetelně žebernaté, v prstech lehce smáčknutelné.

Využití: Její měkké dřevo je využíváno v řezbářství. Květ se sbírá pro léčivé účinky (např. do čajů).

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2017) řadí lípu srdčitou jen k druhům z hlediska ohrožení méně dotčeným (LC), avšak zvláštní ochraně se těší některé konkrétní exempláře tohoto druhu, které jsou označovány jako stromy památné. K těm patří především lípy srdčité rostoucí v některých historických alejích (mezi nejznámější patří například Valdštejnova alej v Jičíně, Lemberská alej ve Lvové nebo Šternberská alej v Zásmukách), u kapliček, soch svatých, božích muk a křížů (například u soch svatého Václava, svatého Víta, Jana Nepomuckého nebo svatého Donáta), ale i kusy solitérní (např. lípa ve Staré Lysé, Třebovli aj.).

Tilia cordata
Tilia cordataTilia cordata
Tilia cordata

Listy z výmladků: Při identifikaci všech lip je nezbytné hodnotit listy z kvetoucích nebo plodících větví na exponované straně hlavní koruny. Naprosto nevhodné jsou listy z výmladků, vypadají totiž často značně jinak – to ostatně posuďte sami z následujících fotografií.

Tilia cordata
Tilia cordata
Tilia cordata

Fotografovali Petr Krása, dne 2. 7. 2005 (Česko, Čechy, Královské Poříčí), a Ladislav Hoskovec, dne 21. 9. 2018 (Čechy, Kouřim), 31. 7. 2020 (Čechy, Český Brod).