Nedaleko Litomyšle (okres Svitavy – mapa), mezi obcemi Nedošín a Tržek, na nenápadném návrší (347 m n. m.) oddělujícím tok Desné a Loučné, se nachází na ploše 30,76 ha lesní komplex chráněný od roku 1992 jako přírodní památka. Snahy o ochranu tohoto území však mají mnohem delší historii. V roce 1933 pozemky v Nedošínském háji koupilo město Litomyšl a snažilo se zde vyhlásit rezervaci. V roce 1940 se to vzhledem k německé okupaci nepodařilo, a tak si na vyhlášení státní přírodní rezervací Nedošínský háj počkal až do roku 1949. V roce 1988 došlo k přehlášení území a v roce 1992 pak k přeřazení do kategorie přírodní památka.
Lokalita je ceněna především z ornitologického a botanického hlediska, ale její největší význam v současnosti spočívá, spolu s přilehlými rybníky, v plnění funkce přirozeného biocentra v intenzivně zemědělsky obdělávané krajině v nivě Loučné a Desné. Díky její poloze je významné její rekreační využití. To však, vzhledem ke své intenzitě má poměrně negativní vliv.
Využívání Nedošínského háje má dlouhou tradici a jeho současná podoba je i výsledkem dlouhodobé lidské činnosti. Nedošínským hájem – anebo v jeho těsné blízkosti – vedla Trstěnická obchodní stezka. První písemná zmínka týkající se háje pochází ze 14. století, kdy byl v Tržku založen klášter, který spravoval oboru nazývanou Vratička, která se nachází východně od Tržku. Po husitských válkách až do začátku 17. století byly v okolí háje zakládány rybníky, z nichž některé se dochovaly dodnes. V tomto období byl háj obhospodařován jako pařezina, která byla každých 10–12 let mýcena. Na počátku 19. století byl háj upraven do podoby anglického parku hrabětem Jiřím Josefem z Valdštejna. Postupně zde vznikaly romantické stavby, z nichž se do dnešní doby zachovala jen kaple sv. Antonína u nejvydatnějšího pramene v přírodní památce. Dodnes se také zachovaly výsadby cizích dřevin, zvláště modřínová alej, porosty borovice vejmutovky nebo výsadby smrku ztepilého či douglasky tisolisté.
V 19. století se Nedošínský háj stal vyhledávaným výletním cílem s restaurací a tanečním sálem v tzv. Landhausu. Na východním okraji současné přírodní památky se nacházely lázně, z kterých se dochoval jen zbytek sklepení s dalším vydatným vývěrem vody. Do roku 1856 se zde konaly studentské majálesy, kterými se nechal inspirovat Alois Jirásek při psaní Filosofské historie. Po roce 1865 byla většina staveb v háji zbořena a toto období dnes připomíná jen hustá síť stezek, která je místními stále využívána.
Pozitivním důsledkem minulého využívání území je zachování druhové skladby lesa relativně blízké přirozené a zachování prostředí pro výskyt značného počtu rostlin i živočichů. Větší část přírodní památky nacházející se na samotném opukovém návrší je porostlá dubohabřinu zařaditelnou do as. Melampyro nemorosi-Carpinetum, pro kterou však je typický hojný výskyt ostřice chlupaté (Carex pilosa). Ve stromovém patře převládá habr obecný (Carpinus betulus), v keřovém se vyskytuje roztroušeně zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a líska obecná (Corylus avellana). V bylinném patře ze zajímavějších druhů rostlin zde roste lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listera ovata), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). Z dalších druhů je uváděn výskyt medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum), okrotice bílé (Cephalanthera damasonium), hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis) nebo violky divotvárné (Viola mirabilis).
V severní části přírodní památky, která se rozkládá v nivě Loučné, roste pramenná olšina zařaditelná do as. Pruno-Fraxinetum. Nachází se v místech, kde býval mělčí rybník, z kterého se zachovala hráz, po níž dnes vede stezka z Nedošína ke kapličce sv. Antonína. Hráz dodnes zadržuje vodu, a spolu s pramennou vodou tak přispívá k silnému zamokření olšiny. Bohužel v stromovém patře dnes výrazně dominuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), místy spíše přežívají mohutné stromy dubu letního (Quercus robur). V zamokřených místech hojně roste střemcha obecná (Prunus padus), na sušších místech bohužel bez černý (Sambucus nigra), v zamokřených místech v bylinném patře převládá řeřišnice hořká (Cardamine amara).
Druhově pestřejší jsou sušší okraje, kde je poměrně pěkný jarní aspekt. Roste zde prvosenka vyšší (Primula elatior), hrachor jarní (Latyhrus vernus), sasanka hajní (Anemone nemorosa) nebo sasanka pryskyřníkovitá (A. ranunculoides). Poblíž Sklepního pramene roste dymnivka dutá (Corydalis cava), roztroušeně se na vhčích místech vyskytuje arón plamatý (Arum maculatum) nebo podbílek šupinatý (Lathraea squamaria). Pod svahem a v jeho spodní části roste hojně kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides). Roste zde také zplanělá denivka žlutá (Hemerocallis lilioasphodelus).
V lesních porostech začínají převládat dřeviny s pařezovou výmladností a ustupuje dub jako důsledek delší absence lesnického hospodaření. V dubohabřinách se expanzivně šíří lípa, mléč, v pramenné olšině převládá jasan. Projevuje se zde zvýšená eutrofizace, která nesouvisí jen se zemědělským využitím okolních pozemků. Negativně se projevuje i využívání k projížďkám na koni, pohyb na horských kolech nebo čtyřkolkách mimo stezky, pořádání akcí pro veřejnost. Přes přírodní památku vede cyklostezka a červená turistická značka z Litomyšle přes Nedošín do Tržku. Od roku 1983 je zde naučná stezka s jedenácti zastaveními.
Fotografováno ve dnech 17. 4. a 7. 10. 2010.