Území se nachází na východním okraji Prahy, mezi městskými částmi Horní Počernice, Běchovice, Klánovice a Újezd nad Lesy na poměrně plochém reliéfu. Směrem k městské části Horní Počernice v severní části přírodní památky Xaverovský háj se plošina sklání do údolí Svépravického potoka, západní část pak do širšího údolí, které je za dálnicí. Evropsky významnou lokalitu tvoří současné přírodní památky Xaverovský háj a Klánovický les rozšířené o přiléhající luční porosty a část lesa.
Geologicky je území tvořeno ordovickými břidlicemi a pískovci, které jsou překryty písčitými až slepencovými uloženinami svrchní křídy. Nepropustné ordovické břidlice způsobují zvýšenou hladinu podzemní vody.
Celé území bylo až druhotně zalesněno na místech obcí zničených v období středověku. Z toho vyplývá i celkově druhově chudší bylinné patro. Velká část porostů přesto odpovídá přirozenému druhovému složení vzhledem ke stanovištním podmínkám. Na poměrně velkých částech se ale mimo doubrav, dubohabřin a chudých borů vyskytují také monokultury borovice, smrku nebo dubu červeného.
Na vlhkých plošinách v depresích s vysokou hladinou podzemní vody, v Xaverovském háji na mělčích a chudších půdách ve střední části území roste bezkolencová doubrava as. Molinio arundinaceae-Quercetum. Hojně se zde mimo dubu zimního (Quercus petraea) vyskytuje jinak v Praze vzácná bříza pýřitá (Betula pubescens) a několik chladnomilnějších druhů rostlin, jako je devětsil bílý (Petasites albus) nebo třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Keřové patro doplňuje např. krušina olšová (Frangula alnus). V Klánovickém lese je z tohoto společenstva uváděna prha arnika (Arnica montana) a hadí mord nízký (Scorzonera humilis).
Na suchých místech, mírných svazích s mělkou vrstvou půdy, na písčitých břidlicích (v Xaverovském háji ve střední části přírodní památky) rostou bikové doubravy as. Luzulo albidae-Quercetum. Bylinné patro je poměrně chudé a zastoupené několika málo druhy, jako je hojná kostřava ovčí (Festuca ovina) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa) nebo černýš luční (Melampyrum pratense).
Podobně chudé bylinné patro mají společenstva lipových doubrav as. Tilio-Betuletum rozšířené na hlubších, ale ne příliš vlhkých hnědozemích s převládající lípou malolistou (Tilia cordata). V příbuzném (ale nepříliš častém) společenstvu černýšové dubohabřiny (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum) objevující se také na bohatších hlinitých půdách (v Xaverovském háji v západní části přírodní památky), dominují duby (Quercus sp.) a habr obecný (Carpinus betulus). Mimo kostřavy různolisté (Festuca heterophylla) je častá lipnice hajní (Poa nemoralis), v Klánovickém lese je z tohoto společenstva uváděn výskyt lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a medovníku meduňkolistého (Melitis melissophyllum).
Mimo těchto společenstev se v úzkém pruhu lesa přiléhajícím k rybníku na severním okraji přírodní památky Xaverovský háj nachází údolní jasanovo-olšový luh (Pruno-Fraxinetum). Vegetace mokřadů a pobřežní vegetace je zastoupena na rybnících v Xaverovském háji, v Klánovickém lese je pro změnu zajímavý komplex několika tůněk podél železniční trati vzniklých při její výstavbě, kde se vyskytují místy až rašelinná společenstva v mozaice s křovinnými vrbami.
Velká část lučních porostů severně od železniční trati (a přiléhající k západní hranici přírodní památky Klánovický les) má sušší charakter a je silně degradovaná (podobně jako v centrální části území mezi Klánovickým lesem a Xaverovským hájem). Častý je výskyt nepůvodních, či rychle se šířících druhů, jako je zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) nebo třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Z dalších druhů byly zaznamenány vratič obecný (Tanacetum vulgare), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), pcháč rolní (Cirsium arvense), silenka širolistá bílá (Silene latifolia subsp. alba), hvězdnice (Aster sp.), jetel rolní (Trifolium arvense), ale také protěž lesní (Gnaphalium sylvaticum). Tento jinak běžný druh středních poloh až horských a podhorských oblastí roste v teplém území Prahy spíše ojediněle a v máločetných populacích.
Jen místy na vlhčích místech (a ve fragmentech) je možné identifikovat společenstva střídavě vlhkých bezkolencových luk. Mimo bezkolence modrého (Molinia caerulea) byla zaznamenána také skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), karbinec evropský (Lycopus europaeus), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), psineček obecný (Agrostis capillaris), řebříček bertrám (Achillea ptarmica) a tužebník jilmový (Filipendula ulmaria).
Většina ohrožených druhů, které jsou odtud uváděny, však nebyly (zřejmě i s ohledem na pozdní vegetační dobu) zaznamenány, anebo mohly být jen přehlédnuty. Jedná se o výskyt kosatce sibiřského (Iris sibirica), hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe), srpice barvířské (Serratula tinctoria), mochny bílé (Potentilla alba), jarvy žilnaté (Cnidium dubium) a vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia).
Na kosených loukách při západní hranici přírodní památky Klánovický les byly nalezeny např. chrpa luční (Centaurea jacea), jetel luční (Trifolium pratense), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), kakost luční (Geranium pratense), vikev plotní (Vicia sepium), kopretina (Leucanthemum vulgare agg.), jetel plazivý (Trifolium repens), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) nebo řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Většina těchto luk vznikla zatravněním orné půdy.
Fotografováno ve dnech 6. 10. 2008 a 24. 8. 2007.
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.