Omán – země asi čtyřiapůlkrát větší než Česká republika – má zhruba třetinový počet obyvatel. Ti jsou navíc soustředěni v nemnoha místech, nejvíce jich žije v aglomeraci hlavního města Muscatu, a to skoro celý milión. Rozsáhlá území však mají osídlení velice řídké. Důvodem jsou pouště a polopouště, které vyplňují většinu státu.
Jedním z nejméně obydlených ománských regionů je governorát Al Wusta. Na území velkém jako celá Česká republika žije jen asi 42 tisíc lidí. Jsou zde jen čtyři větší sídla, jedním z nich je pobřežní městečko Duqm. V zaprášeném pouštním hnízdě s několika obchody se základními životními potřebami, benzínovou pumpou a rušným indickým bistrem žilo v roce 2008 něco málo víc než 5000 obyvatel, ale podle zdejších sociálních inženýrů zde má v roce 2020 stát město se 100 000 obyvateli. Tohle datum možná nakonec bude mít nějaké zpoždění, ale již dnes se zde buduje a buduje a buduje… Někdejší ospalá rybářská vesnice na okraji pouště chytila nový dech rozhodnutím o výstavbě obrovského přístavu a doků.
Pojďme se však podívat na přírodní zajímavosti zdejšího okolí. Ačkoli by se mohlo zdát, že v ploché pouštní krajině, která Duqm obklopuje, nemůže být nic extra pozoruhodného, opak je pravdou. I když ty zajímavosti jsou spíše geologického charakteru, zatímco rostliny přijdou trocha zkrátka – ale to koneckonců známe i z našich pískovcových skalních měst.
Zdejší krajinu budují měkké vápence staré asi 45 milionů let, na které pomístně zřejmě napadal sopečný materiál z nedalekých vulkánů. Aridní klima usazeniny značně erodovalo a podílelo se na vzniku spíše plochého terénu, protkaného jen sítí vádí, jimiž periodicky protéká voda jen při nepravidelných přívalových deštích.
Mezi původním centrem městečka Duqm a nově budovaným přístavem se nachází jedna ze zdejších geologických zajímavostí. Území velké asi 300 ha dostalo název Rock Garden a má nyní charakter jakési rezervace. Leží v jednom z polí šachovnice, která vzniká z pravoúhle se křižujících dálničních komunikací v území, kde se už dnes začínají stavět velkolepě navržené obytné komplexy.
Měkké podloží snadno eroduje, ale v usazených vrstvách se občas vyloučily některé minerály, jejichž působením se materiál jakoby spekl. Rovněž tenké vrstvičky sopečných usazenin jsou více zpevněné a erodují odlišně. Mechanické účinky větru, ženoucího zrnka písku, dokázaly v tomto materiálu vytvořit neuvěřitelnou přehlídku podivuhodných tvarů – zkamenělá zvířata, čarodějnické domky na muřích nožkách a třeba i maxipštrosí vejce.
Naproti tomu z botanického hlediska tato lokalita zvláštní půvaby neskrývá. Na okrajích jsou jednotlivé stromky akácie Acacia tortilis, mezi samotnými bizarními skalními útvary abys nějaké rostliny vůbec pohledal. Jen velmi roztroušeně se v hnědožlutém písku objevují tučnolisté keříčky kaciby Zygophyllum qatarense nebo slanobýlu Salsola drummondii, případně otočníku Heliotropium bacciferum.
Druhá pozoruhodná lokalita leží asi 6 km na jihozápad od centra městečka směrem do pouštního vnitrozemí. Podél nenápadného vádí, jichž jsou v okolí spousty, probíhá hlavní silnice směřující na jih země (Muscat-Salalah Coastal Road). Zastavíme-li a vydáme se napříč vyschlým korytem, hned na protilehlé vyšší terase lze narazit na pozoruhodné archeologické naleziště. Soubor nevelkých kamenných konstrukcí označovaných jako trility je prehistorického původu. Trility jsou pravidelně rozmístěny v řadě, souběžně s nimi se nachází analogická řada pravěkých ohnišť. Stáří ani účel těchto zvláštních objektů není dosud plně objasněn; předpokládá se, že vznikly někdy v době bronzové nebo železné v letech 500 před naším letopočtem až 300 našeho letopočtu.
Kousek dál od trilitů je hřbítek s obnaženými výchozy bělostných vápnitých sedimentů. Zde jsou k nalezení jak zkameněliny třetihorních organismů, tak hlízovité útvary, konkrece, z nichž mnohé obsahují drúzy krystalů křemene. Jiné konkrece obsahují pazourky – amorfní formu křemene s výrazným lasturnatým lomem. Za hřbetem se rozkládá pláň, na níž návštěvník stojí s úžasem uprostřed jakéhosi pazourkového pole. Ve skutečnosti jde o prehistorickou těžební lokalitu této velmi užitečné suroviny na výrobu nožů, hrotů oštěpů i šipek. Povrch pouště je zde na desítkách čtverečních metrů zcela pokryt naštípanou pazourkovou industrií, kterou zde získávaly generace lovců. Z úlomků ležících na zemi mohou hračičkové znovu jako puzzle seskládat celou elipsoidní konkreci.
Na této lokalitě si ovšem užije nejen geolog nebo archeolog, ale i botanik. Vegetace je sice – jako ve správné polopoušti – opět převelmi zředěná, ale potkat nějakou rostlinu lze aspoň každých sto metrů. Ve vádí jsou opět roztroušené odolné akácie Acacia tortilis. Další typické dřeviny, které se zde objevují především na kamenitých hřbítcích, jsou kaparovník Capparis cartilaginea a brslenům příbuzná Gymnosporia senegalensis z čeledi jesencovitých (Celastraceae). Z dalších rostlin tu najdeme bobovité Tephrosia apollinea a Indigofera oblongifolia, všudypřítomnou kacibu Zygophyllum qatarense, ale také Zygophyllum album, která je v těchto oblastech poněkud vzácnější, kustovnici Lycium shawii a několik druhů laskavcovitých (Amaranthaceae), např. sukulentní keříčky Halothamnus bottae s blanitě lemovanými plody a stříbřitě chlupatý slanobýl Salsola rubescens. Hvězdnicovité (Asteraceae) zde reprezentuje např. Pluchea arabica, otočníkovité (Heliotropiaceae) Heliotropium ovalifolium.
Město Duqm nemá být pouze ekonomickým tygrem, jehož doky by měly být přizpůsobeny na opravy největších ropných tankerů z celého světa. Je zde naplánován i turistický ruch, jehož prvními hvězdičkami jsou dva luxusní hotely pár kilometrů na jih od centra a přístavu. Byly vybudovány nedaleko zcela opuštěných písčitých pláží. Jejich areály jsou plné vysázených okrasných stromků a zavlažovaných trávníků, které si i v padesátistupňovém úpalu udržují svěží zeleň.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 26. a 27. 9. 2016.