Syn.: Goebelia alopecuroides (L.) Boiss., Pseudosophora alopecuroides (L.) Sweet, Pseudosophora alopecuroides Galushko, Sophora orientalis Pall., Sophora pallida Salisb., Vexibia alopecuroides (L.) Yakovlev, Vexibia alopecuroides (L.) W. A. Weber
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Druh s velkým areálem, který se táhne od Turecka a Krymu (původnost tamního výskytu někteří autoři zpochybňují) přes celou střední Asii až do Číny (nejdále na východ do provincie Che-nan).
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou suché trávníky, meze, okraje polí, zřídka i písečné duny. V Turecku vystupuje až do nadmořské výšky 1750 m.
Popis: Vytrvalá bylina nebo polokeř s plazivým oddenkem a přímými, 50–100 cm vysokými lodyhami, přitiskle nebo odstále chlupatými. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 15–30 cm dlouhé, s 7–12 jařmy; lístky jsou podlouhlé, 1–2 cm dlouhé a 0,5–1 cm široké, na rubu i líci stříbřitě hedvábitě chlupaté, celokrajné, na vrcholu špičaté; palisty jsou opadavé. Květenství jsou hrozny nebo laty, tvořené 60–80 květy; kalich je 7–8 mm dlouhý, zvonkovitý, hustě chlupatý, s krátkými zuby; koruna je 1,8–2 cm dlouhá, krémová až žlutá, pavéza je v pravém úhlu zahnutá; tyčinek je 10, volných. Plodem je válcovitý chlupatý struk, 5–12 cm dlouhý.
Poznámka: Bylinný jerlín, vzhledem připomíná některé kozince (Astragalus), od nichž se liší především odlišně uspořádanými tyčinkami. V areálu se rozlišuje několik variet; proměnlivost založená na typu odění stonků má zřejmě určitou prostorovou zákonitost.
Fotografovala Eva Rencová, dne 28. 5. 2013 (Turecko, nedaleko města Şebinkarahisar).