Na jihozápadě Indie, kousek před špičkou poloostrova, leží svazový stát Kérala. Je to Indie trochu výjimečná: právě zde se země dotýká s nefalšovanými tropy; řeč, jíž se zde mluví, není indoevropská (malayalam patří spolu s příbuznou tamilštinou mezi drávidské jazyky; oba jazyky se však nápadně liší písmem); a konečně zdaleka zde nepřevládají hinduisté tak, jako v jiných částech subkontinentu. Pobřeží bylo vždy pod vlivem dálkového obchodu, takže když sem na přelomu 15. a 16. století přišli portugalští objevitelé, našli zde nejen islám, ale překvapivě i křesťany. Podle legendy zdejší obyvatele již v 1. století evangelizoval apoštol Tomáš – a místní křesťané si udrželi starobylý syrský ritus se zvláštnostmi teologických detailů. Ke všemu zde donedávna existovala židovská diaspora, která se údajně odvozovala od dob krále Šalamouna.
Přímořský kraj je plný ryb, pobřeží je porostlé kokosovými palmami (Cocos nucifera) a v zázemí jsou hory, kde se odedávna skvěle dařilo různým vzácným druhům koření, ze kterého bohatl dálkový obchod. Z vlhkých návětrných hor stékají četné řeky, které se před tím, než dosáhnou moře, na plochém úpatí hor klikatí a vytvářejí rozsáhlé bažiny včetně mělkých jezer. Bažinatá krajina je od vlastního pobřeží oddělena poměrně úzkou, nevysokou šíjí – dnes se této krajině se sladkými, nikoli mořskými vodami říká backwaters. V Kérale jsou tzv. backwaters na více místech, nejrozsáhlejší jsou jižně od druhého největšího města Kočinu. Jejich centrem jsou indické Benátky, město dnes oficiálně nazvané Alappuzha, v běžné řeči stále označované jako Allepey.
Město s 175 000 obyvateli leží v místě, kde sladkovodní mokřady dosahují skoro až k pobřeží. Právě sem se sbíhají nitky vnitrozemských vodních cest, až téměř k němu dosahuje velké jezero Vembanad (216 km2), centrum bažinaté oblasti s rozlohou více než 2000 km2. Uprostřed města je poblíž autobusového nádraží „boat jetty“: odtud odjíždějí četné lodní linky hromadné dopravy, které se proplétají nepřehlednou sítí kanálů a obsluhují vesničky, do nichž se suchozemec jinak nedostane.
Nasedněme na loďku a podívejme se, jak zde tradičně žijí lidé, kterým jsou jinak upřeny vymoženosti člověka suchozemského. Břehy kanálů na okraji města jsou plné dílen, kde se staví a opravují nejdůležitější zdejší dopravní prostředky, tedy lodě.
Kosmopolitní charakter vegetace zdejších vod dokumentuje rozrůstající se tokozelka nadmutá (Pontederia crassipes), zatímco leknín (Nymphaea rubra) je dnes vzácný. Mělké bahnité břehy místy porůstá tropický rákos (Phragmites karka), jinde se až nad hladinu sklánějí větve stromů. Mezi nimi je zejména hojný vrcholák Terminalia catappa, místy lze zahlédnout pandány (Pandanus canaranus) nebo strom Thespesia populnea ze slézovitých. Na vyšších březích jsou šňůry domků, které jsou obklopeny okrasnými zahrádkami: ke zdejším nejoblíbenějším keřům patří např. Ixora coccinea, místy tu zplaňuje i sezam (Sesamum indicum). Na březích panuje čilý ruch – ve vodě se pere prádlo, občas lze zahlédnout rybáře s udicemi nebo lovce jedlých mušlí, jinde se sousedky překřikují přes vodní hladinu.
Za úzkým, stromy porostlým pruhem osídlení se rozprostírají rozsáhlé otevřené bažiny: ekonomicky nejvýznamnější část backwaters. Původní vegetace zde ustoupila nekonečným rýžovým kulturám. I v rýži se ovšem dají najít zajímavé plevele, roste zde např. ježatka Echinochloa frumentacea nebo zakucelka Ludwigia hyssopifolia.
Tam, kde je bažina méně intenzivně využita, nacházejí se „políčka“ s tarem (Colocasia esculenta), křoviny s mohutnou mokřadní kapradinou Acrostichum aureum, četnými šáchory (Cyperus) nebo bílou zakucelkou Ludwigia adscendens. V menších tůňkách zplaňuje jihoamerická babelka řezanovitá (Pistia stratiotes). Písčité vyvýšeniny jsou dosti hustě osídlené, kolem domků jsou kromě všudypřítomných kokosových palem další ovocné stromy, např. mangovník indický (Mangifera indica), ledvinovník západní (Anacardium occidentale), kvajáva (Psidium guajava), papája obecná (Carica papaya) aj. K pozůstatkům původní flóry zde patří Combretum indicum (Combretaceae), Volkameria inermis (Lamiaceae) a Hopea ponga (Dipterocarpaceae). Mezi bylinami se objevují např. ibišek kyselý (Hibiscus sabdariffa), povijnice Ipomoea obscura nebo Senna septemtrionalis.
Mezi živočichy jsou nejzajímavější ptačí obyvatelé. Na obloze neustále krouží velcí orli Haliaeetus leucogaster, typickou volavkou je Ardeola grayi, jiný zajímavým opeřencem je čápům příbuzný zejozob asijský (Anastomus oscitans). Lokalita je také významným zimovištěm řady ptáků, přilétajících ze severu. Proto byla zařazena do sítě mokřadů chráněných Ramsarskou úmluvou pod názvem Vembanad-Kol.
Kéralské backwaters se v nedávné době staly docela populárním výletním cílem, pro cizince, ale i pro Indy ze severu nebo z vnitrozemí. Svědčí o tom množství lodí, přestavěných na hausbóty, které je možné si na pár nocí pronajmout a strávit pár dnů v obojživelném prostředí. Ale i jednodenní výlet po kanálech poodhrne záclonku do neobyčejného života obyčejných lidí.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 28. a 29. 1. 2019.