Syn.: Nymphaea brownii F. M. Bailey, Nymphaea casparyi Rehnelt et F. Henkel ex F. Henkel, Nymphaea gigantea var. violacea (Lehm.) Domin, Nymphaea holtzei Rehnelt et F. Henkel ex F. Henkel, Nymphaea rehneltiana F. Henkel
Česká jména: leknín (Presl 1819, Presl 1846, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: lekno (Dostál 1950)
Čeleď: Nymphaeaceae Salisb. – leknínovité
Rozšíření: Areál tohoto severoaustralského leknínu sahá od západoaustralského regionu Kimberley přes sever Severního teritoria až po severovýchodní Queensland, je uváděn také z jihu Nové Guineje.
Ekologie: Vodní rostlina zakořeňující v hloubce okolo 2 m, roste v řekách, jezerech i mokřinách. Kvete nejintenzivněji od února do srpna, ojedinělé květy se však objevují v průběhu celého roku. Květy se otevírají během dne, na noc se zavírají.
Popis: Jednoletá až vytrvalá vodní rostlina s kulovitým oddenkem. Plovoucí listy jsou řapíkaté, v obrysu skoro okrouhlé, 10–30(–40) cm dlouhé a 10–25(–30) cm široké, celokrajné nebo chobotnatě zvlněné, na rubu lysé. Květy vyrůstají na stopkách 30–60 cm nad vodní hladinou, 4 kališní lístky jsou až 11,5 cm dlouhé, špičaté nebo tupé, korunních lístků bývá až 45, jsou obkopinaté, špičaté nebo tupé, modré či nafialovělé, ale také bílé nebo růžové; tyčinek je zhruba 300, jejich nitky jsou až 25 mm dlouhé, prašníky jsou žluté. Plody dosahují v průměru okolo 5 cm.
Využití: Domorodým Australanům sloužila tato rostlina jako vydatný zdroj potravy, konzumovali její oddenky, řapíky a především semena, ze kterých se připravovala i mouka.
Poznámka: Ke kosmopolitně rozšířenému rodu Nymphaea je v současnosti započítáváno 65 druhů, z Austrálie je uváděno 23 druhů.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 8. 2024 (Austrálie, Northern Territory, Kakadu National Park, Mamukala Wetlands a Anbangbang Billabong).