Česká jména: tabák (Huber 1596), tabák pospolitý (Presl 1846), tabák selský (Kubát 2002)
Slovenská jména: tabak indiánsky (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Pochází pravděpodobně z Jižní Ameriky – Bolívie (La Paz), Ekvádor (Canar, Chimborazo, Cotopaxi, Imbabura, Pichincha, Tungurahua) a Peru (Amazonas, Ancash, Cajamarca, Huancavelica, Huanuco, Junin, Lambayeque, Lima, Puno). Předpokládá se, že právě tento druh tabáku byl v předkolumbovské éře dosti rozšířen i mezi severoamerickými indiány, především v oblasti východně od Mississippi.
Traduje se, že tabák je v Evropě znám od roku 1560 (tento letopočet uvádí i Linné – nota Europaeis ab 1560), přivezl ho údajně Jean Nicot (jednalo se patrně o druh Nicotiana tabacum). Je však velmi pozoruhodné, že ve spisu Remberti Dodonaei … trium priorum de stirpium historia commentariorum imagines ad viuum expressae, který vyšel v Antverpách již v roce 1553, je jako Hyoscyamus luteus vyobrazena rostlina velmi podobná právě tabáku selskému. Ať to bylo jakkoli, jisté je, že už v roce 1596 píše Huber z Riesenpachu o tabáku, že tato cizí bylina již nyní u nás v zahradách jest velmi obyčejná, připojuje ještě, že do Evropy se dostala nejprve do Francie. K tomu jen dodejme, že zřejmě přes Portugalce, neboť J. Nicot byl francouzským vyslancem v Lisabonu; jak by to mohlo být s původem rostliny vyobrazené ve spisu holandského lékaře Dodonea z roku 1553, zatím přesněji nevíme, ale pravděpodobně Holanďané poznali tabák ještě před Francouzi, byť v druhu Nicotiana rustica. Historie evropského poznávání tabáku je poměrně komplikovaná. Je pochopitelné, že pokud J. Nicot představil tabák na francouzském královském dvoře, vstoupila tato rostlina hned v obecnou známost. Ovšem již dříve se o tabáku vědělo v užších kruzích, věděli o něm samozřejmě především Kolumbovi námořníci. První zprávu do Evropy o tabáku snad podal katalánský mnich a účastník druhé Kolumbovy výpravy Ramon Pane, který sepsal quasi-etnografické pojednání o zvycích Indiánů, zřejmě už v roce 1498.
Dnes se tabák selský pěstuje v mnoha oblastech světa, může i zplaňovat (např. USA, jižní Asie, Čína, východní Austrálie, jižní a střední Evropa).
Ekologie: Jako zplanělý se u nás objevuje na ruderálních stanovištích, v okolí lidských sídel a zahrad, na skládkách a rumištích, především v teplejších oblastech. Kvete od června do září.
Popis: Jednoletá bylina, 40–60(–150) cm vysoká, žláznatě chlupatá. Lodyha je přímá, větvená. Dolní listy jsou střídavé, řapíkaté, řapík je nekřídlatý, horní listy přisedlé, čepel je široce vejčitá až eliptická, na bázi klínovitá až široce srdčitá, celokrajná, 10–30 cm dlouhá. Květenství je terminální, složené z vijanů, kalich je zvonkovitý, 5cípý, koruna trubkovitá, 1–1,8 cm dlouhá, žlutozelená, lem je 5cípý, cípy jsou zaokrouhlené. Plodem je tobolka 1–1,6 cm dlouhá.
Využití: Užití tabáku bylo mnohé. I když už Huber rozlišoval několik druhů tabáku podle velikosti a tvaru listů a také barvy květů (jím zmiňovaná tělná barva zřejmě odpovídá právě druhu Nicotiana rustica), stará medicína účinnost jednotlivých druhů tabáku nerozlišovala. Ještě J. S. Presl (1846) vyjmenovává hned 4 druhy, které mají podobné použití (mezi nimi i zde popisovaný druh). Používal se v medicíně (dokonce proti kašli), při bolestech zubů, ale také jako insekticid. V Evropě se vždy dobře vědělo, že původní Američané používají tabák i ke kouření. Už Huber (1596) naprosto kouzelně poznamenal: Indianští obyvatelé podkuřují se listím této byliny, a tím dýmem přijímajíce jej v sebe, očerstvují se ustavše po velikých a těžkých pracech. Z toho nejprve bývají trochu veselí, potom lehýčce zesnou. A protož nevšickni a zvláště zahálčiví a nedělní lidé užívati ho mají. Neb jsem to sám viděl, že jim více škodil nežli prospěl. No a Presl ve svém popisu požitky z tabáku ještě rozhojnil o připomínku evropského vynálezu tabáku šňupacího. Z počátku bylo užívání tabáku přísně zapovězeno; nicméně však se rozšířil a stal se potřebou jako káva nevyhnutelnou, uvádí dále J. S. Presl.
Fotografováno dne 22. 7. 2012 (Česko, zahrada letohrádku Kratochvíle).