Syn.: Rubus psilophyllus Nevski
Česká jména: ostružina (Černý 1517, Hájek 1562, Zalužanský 1592, Veleslavín 1598), ostružinník polní, ježinník (Polívka 1900), ostružiník ježiník (Dostál 1958, Kubát 2002)
Slovenská jména: ostružina ožinová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Roste v téměř celé Evropě s výjimkou nejsevernějších (zhruba po 63° s. š.) a nejjižnějších částí, dále v temperátních oblastech Asie, na východ po Altaj a nejzápadnější Čínu (v nejvýchodnějších oblastech areálu spíše disjunktivně); také v Turecku, na Kavkazu a v přilehlých oblastech severního Íránu. V Africe jen vzácně v nejsevernější části (Alžírsko). Zavlečen byl do USA (Iowa, Montana), kde byl identifikován mj. podle ilustrací ve 4. svazku Květeny ČR. V rámci ostružiníků se jedná o druh s velkým areálem. U nás je to jeden z nejběžnějších zástupců rodu; roste hojně zejména v teplejších oblastech, nad 700 m. n. m. vzácně.
Ekologie: Druh s širokou ekologickou amplitudou. V ± přirozených společenstvech roste v lužních lesích, v pobřežních křovinách a vrbinách, v lesních lemech a v borech; v úvalech velkých řek se často vyskytuje jako jediný zástupce rodu. Hojný je také na ryze antropogenních stanovištích – na okrajích cest a silnic, na rumištích a v intravilánech obcí, na úhorech i jako polní plevel. Upřednostňuje půdy čerstvě vlhké, málo humózní, mírně kyselé až zásadité, stanoviště osluněná až polostinná. Kvete od května do července, vzácněji až do října.
Popis: Vytrvalé keře s dvouletými prýty. Dobře vyvinuté prýty prodloužené, až 4 m dlouhé, poléhavé až plazivé, v křovinách šplhavé, tenké, cca 2–5 mm v průměru, oblé, bledě až svěže zelené, s červenavě hnědým nádechem; větve se snadno stíratelným namodralým až bílým voskovým ojíněním, lysé, vzácně řídce pýřitě plstnaté, řídce žláznaté nebo bez žlázek. Ostny roztroušené až dosti husté, ± stejnotvaré, tenké, šídlovitě štětinovité, snadno ulomitelné, 1–2,5(–3) mm dlouhé, nezbarvené. Listy zelené, na podzim poněkud červenající, v zimě opadavé, 3četné, jen velmi vzácně 5četné, na slunci svraskalé, chlupaté až lysé, na rubu bez plstnatého odění. Koncový lístek krátce řapíčkatý, 6–9 cm dlouhý, 4,5–6 cm široký, nejčastěji široce trojúhelníkovitý až poněkud kosníkovitý, na bázi obvykle srdčitý, na vrcholu bez nasazené špičky, často trochu 3laločný. Zoubkování listového okraje hrubé, zřetelně periodické. Postranní lístky s řapíčkem 0–2(–3) mm dlouhým, značně asymetrické s větší dolní polovinou, často dvoulaločné. Řapík žlábkovaný, skoro lysý, jemně ostnitý, krátce stopkatě žláznatý. Palisty kopinaté až široce kopinaté, (1–)2–4 mm široké. Květenství zpravidla tvoří krátká, zúžená, řídká, chudokvětá, vysoko prolistěná chocholičnatá lata. Květní stopky 15–30(–80) mm dlouhé, tenké, přitiskle plstnaté, s krátkými načervenalými stopkatými žlázkami a velmi krátkými jehlicovitými ostny. Květy 2–2,5 cm v průměru; kališní lístky bělavě lemované, plstnaté, často s červenavými žlázkami, na vrcholu niťovitě prodloužené, za plodu objímající souplodí. Korunní lístky 9–14(–16) mm dlouhé, 8–12 mm široké, široce eliptické až okrouhlé, bílé, obvykle navzájem se překrývající. Tyčinky téměř zdéli gynecea, nitky bílé, prašníky lysé. Semeníky lysé, čnělky zelenavě bílé. Souplodí kulovité, z nečetných (≤ 20) velkých peckoviček, za zralosti často na jednotlivé peckovičky rozpadavé, na černavém podkladu matně modravě ojíněné, nakyslé až mdlé chuti.
Záměny: Velice variabilní, přesto však snadno poznatelný ostružiník, vyznačující se silně ojíněnými tenkými prýty s krátkými slabými ostny, ojínění je snadno stíratelné; dále má modravě ojíněná souplodí, široké (kopinaté) palisty a listy takřka vždy 3četné. Křížením s ostružiníkem maliníkem (Rubus idaeus) může vzniknout hybrid R. ×idaeoides, který se však častěji vyskytuje v typu znakově bližšímu maliníku; vzácně se vyskytující typ bližší ježiníku je mu dosti podobný, je ovšem sterilní.
Poznámka: Křížením ostružiníku ježiníku (tj. jediného zástupce sect. Caesii) s nejrůznějšími taxony sekce Rubus pravděpodobně vznikla početná sekce Corylifolii, která na našem území v současnosti čítá 25 druhů (Danihelka et al. 2012).
Fotografováno dne 15. 8. 2012 (Česko, Čechy, Ústí nad Orlicí, u nádraží) a 27. 8. 2012 (Praha-Braník, břeh Vltavy).