Redakci BOTANY.cz se po dlouhém pátrání podařilo získat fotografii záhadné mytologické rostliny pampeklece (Hybridofloris pulsatillotaraxaci J. Suchý). Rostlina je známá již od středověku zahradníkům a šlechtitelům rostlin, ale vypěstovat ji do květu se podařilo jen nejlepším z nich.
Několik rostlin získal český přírodovědec Jaroslav Cimrman, který jej nazýval smolincovou rostlinou. Protože tomu bylo za jeho pobytu v příbramských dolech, někteří z historiků se domnívají, že jménem myslel podobnou smůlu, jakou značilo objevení smolince v dolech – slepou uličku, konec stříbrné žíly. Jiní se domnívají, že jméno zvolil proto, že rostlina se častěji objevovala při výsevech do Járova hřejivého smolincového substrátu. Rostlina sama ho však nezaujala, a tak se na poli botaniky dále věnoval šlechtitelské práci, jejímž cílem byla zakázka na vypěstování bezkaštanových jírovců. Padající kaštany totiž obtěžovaly hosty jeho oblíbené restaurace Pod kaštanem, kde trávil nejeden podzimní večer. Z jeho slavné odrůdy ´Cristata´ (dolní snímek) kaštany do piva opravdu nepadaly. Jedinou nevýhodou bylo, že asi 30 cm vysoké rostliny neposkytovaly stín hostům, a proto je brzy nahradily plnokvěté kaštany odrůdy ´Baumannii´, která má normální růst a kaštany také netvoří.
Ve 20. století několik rostlin pampeklece získal při svých experimentech akademik Lysenko. Ten však pampeklec považoval jen za rýži přizpůsobenou hustým ochlupením tuhé sibiřské zimě. K omylu došlo, protože rostliny nikdy nevykvetly, revizionisté z imperialistického tábora zle tvrdili, že i kdyby pampeklec vykvetl, tak by ho akademik od rýže nepoznal.
Vypěstovat kvetoucí rostliny se podařilo až Jiřímu Suchému, který se snažil v romantické snaze křížit koniklec s pampeliškou, a to nikoliv ve snaze získat kaučuk z Taraxacum kok-saghyz, což by dnes jistě podpořila i Technická grantová agentura, ale ve snaze získat zajímavost pro svou dívku. Ať se snažil jak snažil, konilišku nezískal, vždy mu vyrostl pampeklec. Ale jako jeden z mála pěstitelů jej dovedl až ke květu, a proto byla možná jeho determinace.
Dlouholetou záhadou bylo, proč pampeklec vyroste jako výsledek jakéhokoli neúspěšného šlechtění. Na otázku správně odpověděly až nejmodernější molekulárně-genetické metody, které zastávají v současné botanice stále významnější místo. Díky výzkumu došlo také k vysvětlení, proč molekulární metody často spolu spojovaly zcela nepodobné rostlinné druhy, třeba jako je pižmovka a bez.
V rostlinách byl objeven takzvaný skákavý sobecký chromozom. Vyskytuje se prakticky ve všech vyšších krytosemenných rostlinách. SSCH vznikl transformací vnitrojaderné parazitické kvasinky. Podle článku publikovaného v časopise Nature v březnu 2013 se totiž ukazuje blízkost promotoru XY parazitické kvasinky Candidella dentalis žijící mezi zuby australské býložravé agamy vousaté ke stejnému promotoru SSCH. Odhadované genetické stáří této kvasinky je 31 miliónů let. Podle autorů článků původní Candidella žila v tlamě býložravých dinosaurů. Nejméně v jednom případě došlo k infekci bazální dvouděložné rostliny při žíru druhem Brachiosaurus rex.
Během vývoje došlo k redukci kvasinkového organismu až na pouhý chromozom, který žije vlastním životem. Došlo u něj k maximální redukci intronů, takže celý chromozom nese genetickou informaci. Protože se jedná o sobecký chromozom, shromáždil veškerou genetickou informaci nutnou k životu rostliny, a tím se stal nezávislý na genetické informaci zbylých chromozomů. SSCH se chová podobně jako plazmid, je infekční a přenositelný. Jako infekční vektor slouží nekrvežízniví samečci komárů. Replikace chromozonu je omezena na dvě kopie v buňce. Protože chromozomy obsahují všechny rostliny, nebyl až dosud SSCH identifikován.
K expresi genů chromozomu však dochází zcela výjimečně. DNA chromozomu je totiž kryta non–histonovou bílkovinou třídy Q (NHPQ). Ke štěpení NHPQ dochází díky autolyzační kaskádě YX, vyvolané nespárovatelnými chromozomy při oplození nekompatibilním pylem. Autolýzou YX je postupně štěpena DNA non-SSCH chromozomů a dochází k aktivaci SSCH chromozomu díky uvolnění DNA z proteinu NHPQ. Ve vaječné buňce tak zůstává jediný chromozom SSCH – sobecký chromozom pampeklece.
Za objev sobeckého chromozomu bude udělena Nobelova cena za fyziologii. Dle tajného pořadníku, zveřejněného na serveru botanyleaks.org, v roce 2033.
Někteří redaktoři BOTANY.cz na získané fotografii neidentifikovali pampeklec, ale nový, dosud nepopsaný druh kamziklec (Hybridofloris doronitella Hoskovec). O výsledcích sporu a přesné determinaci unikátní rostliny vás budeme informovat.
