Syn.: Vulneraria anthyllis Scop., Vulneraria heterophylla Moench
Česká jména: ouročník lekařský (Presl et Presl 1819), ouročník lékařský (Berchtold et Presl 1823, Presl 1846, Opiz 1852), úročník lékařský (Sloboda 1852, Čelakovský 1887), úročník lékařský neboli bolhoj (Polívka 1900), úročník, bolhoj lékařský (Polívka 1912, Domin et Podpěra 1928), úročník bolhoj (Dostál 1950), úročník bolhoj (Kubát 2002)
Slovenská jména: úročník obecný, solník, bolhoj (Reuss 1853), bôľhoj lekársky (Dostál 1950)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Skoro celá Evropa, včetně Islandu (kromě nejsevernějších a nejvýchodnějších oblastí kontinentu), severní Afrika, Etiopie, Malá Asie, Zakavkazsko, snad i Himálaj. Zavlečen do Severní Ameriky. U nás se vyskytuje roztroušeně od nížin až do hor.
Druh je velmi variabilní. V Evropě se údajně rozlišuje 23 poddruhů, z nichž u nás se však vyskytují pouze tři:
- A. v. subsp. pseudovulneraria (úročník bolhoj obecný) má lodyžní listy s koncovým lístkem větším než jsou ostatní lístky, stejnoměrně olistěnou lodyhu a málo přízemních listů (na našich fotografiích);
- A. v. subsp. polyphylla (úročník bolhoj mnoholistý) má horní lodyžní listy se všemi lístky stejně velkými;
- A. v. subsp. carpatica (úročník bolhoj karpatský) má lodyžní listy s koncovým lístkem větším než jsou ostatní lístky (tedy podobně jako úročník bolhoj obecný), avšak lodyha je olistěná jen v dolní polovině a přízemních listů je mnoho.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, na mezích, v lesních lemech, kolem silnic a na železničních náspech, především na vápenci. Kvete od května do července.
Popis: Dvouletá až víceletá bylina, lodyha poléhavá, vystoupavá nebo i přímá, 15–50(–65) cm dlouhá, obvykle chlupatá, listy řapíkaté, lichozpeřené, přízemní občas redukované na koncový lístek, lodyžní s 1–7 páry postranních lístků a lístkem koncovým, lístky eliptické až čárkovité, celokrajné, palisty srostlé s řapíkem. Květní hlávky po 2–3, vzácně i jednotlivé s podpůrnými listeny dlanitodílnými, koruna světle žlutá, vzácněji zlatožlutá, růžová, bělavá, křídla kratší než pavéza a delší než člunek. Plodem je jednosemenný lusk.
Využití: Ve starověku byl úročník údajně používán v medicíně, později v novověku mu byla přičítána moc magická. Od poloviny 19. století byl pěstován jako pícnina, která byla vhodná obzvláště pro ovce z chovů v málo úrodných a horských oblastech.
Ohrožení a ochrana: Poddruhy Anthyllis vulneraria subsp. polyphylla a A. vulneraria subsp. carpatica jsou řazeny k nedostatečně prostudovaným taxonům naší květeny (C4b).
Fotografováno dne 2. 5. 2008 (Česko, Mikulov, Svatý kopeček).