Syn.: Aconitum compactum (Rchb.) Gáyer, Aconitum vulgare DC.
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Areál tohoto poddruhu zahrnuje nejspíše Pyreneje a Kantaberské pohoří na severu Španělska; vztah k podobným typům z dalších pohoří jižní Evropy je nejasný.
Ekologie: Stanovištěm jsou vlhké světliny v horských lesích a vysokobylinné nivy nad horní lesní hranicí, preferuje půdy s větším množstvím živin, zejména dusíku. Lokality leží v nadmořské výšce 600–2700 m.
Popis: Vytrvalá bylina s řepovitými kořeny; lodyhy jsou přímé, až 2 m vysoké. Listy jsou střídavé, dlanitosečné; čepel je dělená do 3/4–5/7, úkrojky posledního řádu jsou čárkovité, jen (1–)2–3(–4) mm široké, na vrcholu obvykle zašpičatělé. Květenství je hroznovité, jednoduché nebo řidčeji s krátkými postranními větvemi, vřeteno nese převážně krátké kadeřavé chlupy, vzácně i vtroušené žlázky; květy jsou souměrné, 1,5–2,5 cm dlouhé, sytě modré až modrofialové, přílba (horní okvětní lístek) je širší než dlouhá, postranní lístky jsou téměř okrouhlé; tyčinek je mnoho; plodolistů je 3–5. Měchýřky v souplodí jsou asi 1,5 cm dlouhé; semena jsou černá, s příčnými lištami.
Poznámka: Oměje z okruhu Aconitum napellus jsou velmi složitou skupinou, jejíž taxonomie není dosud uspokojivě vyřešena. V poslední době se objevila i „extremistická“ řešení, která klasifikují velmi drobné odchylky jako samostatné taxony; proti tomu stojí zevšeobecňující pojetí, která naopak sesypávají morfologicky i geograficky odlišné typy takříkajíc do jednoho pytle. Představené rostliny se od většiny alpských populací zřetelně liší velmi úzkými listovými úkrojky posledního řádu.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 25. 8. 2018 (Španělsko, NP Picos de Europa, Los Lagos).