V nejkontinentálnější, nejsušší části vnitrozemí jihoitalské provincie Puglia (čili Apulie) byl v roce 2004 zřízen velmi rozsáhlý národní park. Rozkládá se přibližně mezi městy Minervino Murge, Andria, Altamura a Santeramo in Colle, zabírá plochu téměř 681 km2. V nejvyšším bodě (Torre Disperata) dosahuje nadmořské výšky 686 m.
Geologickým podkladem jsou usazené křídové vápence, které nebyly zvrásněny, ale prošly procesem, při němž vznikly četné krasové útvary. Najdeme zde plošiny, na nichž se nacházejí škrapy, závrty i menší polje (zde nazývané pulicchio), jsou zde četné jeskyně. Poněkud překvapuje zdejší klima: průměrný roční úhrn srážek je kolem 580 mm, což je asi o 100 mm méně než na pobřeží, teploty mají výrazně kontinentální charakter. V létě zde bývá kolem 40 dnů, kdy rtuť teploměru překoná metu 30 °C. Zato během zimy může teplota i více než pětadvacetkrát poklesnout pod bod mrazu (naměřili zde i méně než -10 °C); za těchto podmínek zde může sněžit.
Klima má zásadní vliv na rostlinstvo. Poměrně drsné podmínky zde velmi omezují výskyt stálezelené mediteránní vegetace. Kdysi zde rostly převážně opadavé dubové lesy, v nichž převládal dub šipák (Quercus pubescens) a dub cer (Quercus cerris); na mnoha místech byly vykáceny a dnes zde největší rozlohu zabírají suché trávníky. V první polovině 20. století zde byly na několika místech vysázeny porosty borovice halepské (Pinus halepensis). V podrostu lesů najdeme stálezelený řečík lentišek (Pistacia lentiscus), plamének Clematis flammula, zimolez Lonicera etrusca, ale i routu vonnou (Ruta graveolens), pivoňku Paeonia mascula a endemický árón Arum apulum. Křoviny se stálezelenými duby (Quercus ilex a Quercus coccifera) jsou vázány jen na omezená, mikroklimaticky příznivá stanoviště, velmi vzácný je i opadavý východomediteránní dub Quercus trojana.
V trávnících, na kterých se dodnes z větší části pasou stáda ovcí a koz, roste velmi hojně válečka Brachypodium retusum, z kavylů zde najdeme vzácný endemický druh Stipa austroitalica, který se vyskytuje jen v italských provinciích Puglia, Basilicata a Calabria. Mezi keříčky je běžný např. poloparizitický Osyris alba a četné druhy z čeledi hluchavkovitých. Nápadná je rovněž obrovská okoličnatá (miříkovitá) rostlina Ferula communis. V trávnících kvetou četné orchideje, zejména z rodů vstavač (Orchis), sehnutka (Serapias) a tořič (Ophrys), mezi jinými tořiči zde roste i endemický Ophrys murgiana. Na pastvinách jsou typické roztroušené stromky hrušně Pyrus spinosa a plané mandloně Prunus webbii.
V podzimním aspektu jsou typické cibuloviny, zejména hojná lužanka Sternbergia lutea a ladoňka Prospero autumnale, stejně jako brambořík Cyclamen hederifolium a podivuhodná árónovitá rostlina Biarum tenuifolium.
Celkem zde bylo zjištěno asi 1500 druhů cévnatých rostlin. Kromě toho zde roste vzácná, v místní kuchyni velmi ceněná houba hlíva máčková (Pleurotus eryngii) a lanýže (Tuber albidum).
Park je velmi zajímavý také z pohledu lidských aktivit. Městečka leží jen na jeho okraji, uvnitř parku jsou jen velmi rozptýlené statky, kterým se zde říká masseria. Příčinou toho je krasová krajina, v níž se téměř veškerá voda ztrácí v podzemí. Území bylo ve středověku využíváno jako královský lovecký revír. V této souvislosti je nezbytné připomenout, že v parku se nachází jedna z mimořádných kulturních pamětihodností – hrad Castel del Monte, zapsaný jako architektonicky zcela výjimečný objekt na seznam světového dědictví UNESCO. Hrad vybudoval ve 40. letech 13. století sicilský král Federico, kterého z hlediska českých dějin známe spíše jako římského císaře Fridricha II z rodu Štaufů. Ano, toho, jenž Zlatou bulou sicilskou umožnil českým Přemyslovcům dědičné užívání královského titulu: právě tento panovník tedy stál u kolébky českého království. Monumentální osmiboká stavba korunuje vrchol kopce a umožňuje daleký výhled, zejména do hustě osídlené pobřežní nížiny s řadou historických měst. Není úplně jasné, k čemu měla vlastně sloužit, je však zřejmé, že cílem nebyly důvody obranné. Do stavby je rafinovaně zakomponována složitá matematická a astrologická symbolika; snad byla využívána jako lovecký „letohrádek“ nebo jako místo setkávání tehdejších učenců. Vzdělaný král sám proslul jako autor galantní poezie, a rovněž jako autor knihy o sokolnictví, v níž se dotkl různých aspektů ornitologie, dnešními slovy především etologických. Toto dílo bylo ve své době velmi oceňováno, navíc je novátorské z hlediska odborného a metodického, protože – na rozdíl od tehdejších zvyklostí – vychází nejen z dosavadních poznatků a disputace nad nimi, ale velký důraz klade i na vlastní pozorování a zkušenosti.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 21. 9. 2014.