Juan Badiano se narodil asi v roce 1484 (tedy skutečně v předkolumbovské éře), v oblasti dnešního mexického federálního distriktu Ciudad de México, v dnešní městské části Xochimilco. Zemřel v roce 1560, v Tlatelolco (dnes rovněž součást Ciudad de México). Autor latinského kodexu o rostlinách Ameriky.
Ve svém zralém věku byl přijat na Real Colegio de Santa Cruz Tlatelolco – tedy do prvního amerického františkánského kolegia, které mělo zpřístupněním evropského vzdělání vytvořit dobré předpoklady pro christianizaci indiánského obyvatelstva. Naučil se zde mimo jiné dobře španělsky a latinsky.
Pro dějiny botaniky je podstatné, že v roce 1552 zde vytvořil latinský rukopisný kodex s názvem Libellus de medicinalibus indorum herbis (jinak též v současnosti zvaný Códice de la Cruz-Badiano nebo Códice Barberini, eventuálně Badianus Manuscript). Jedná se vlastně o překlad práce Martína de la Cruz s názvem Amate Cehuatl Xihuitl Pitli z aztéčtiny (nahuatl) do latiny. Onen Martín de la Cruz byl samozřejmě rovněž indiánem, ke kříži ve jméně přišel až při křtu. Vzhledem k tomu, že tento manuskript vytvořili vlastně dva původní Američané, jedná se o text nadmíru významný jak pro historii medicíny, tak botaniky. Je to vůbec nejstarší dochovaný ilustrovaný text o aztécké medicíně, navíc psaný evropským jazykem, tedy vytvořený speciálně pro Evropany. Další práce pojednávající o této problematice – např. Historia medicinal de las cosas que se traen de nuestras Indias Occidentales španělského lékaře N. Monarda – vznikly až později (1574). Kodex byl nejprve převezen do Španělska, později byl uložen ve Vatikánské apoštolské knihovně. V květnu 1990 ho vrátil papež Jan Pavel II. zpět do Mexika, kde je přechováván dodnes.
Kodex je rozdělen do 13 kapitol, přičemž každá kapitola se zaměřuje na neduhy určité části těla: od hlavy až k patě, přes oči, uši, nos, zuby, tvář, hrudník a břicho až po kolena. Nechybí ani kapitola představující prostředky proti únavě, zmíněny jsou i problémy spojené s porodem, vše završují příznaky blížící se smrti. V knize je zaznamenáno 227 taxonů rostlin, vyobrazených je 185 druhů. Jejich jména jsou uvedena v aztéčtině, proto není snadné všechny tyto rostliny přiřadit k dnešní mexické flóře. Nicméně zcela jistě zde poprvé Evropané viděli nové durmany (ve Fuchsově díle New Kreüterbuch z roku 1543 je zobrazen druh Datura metel), pod jménem Tolohuaxíhuitl se nejspíš skrývá durman neškodný (Datura innoxia), Nexehuac bude asi Datura ceratocaula, jméno Tlapalcacauatl snad patří kakaovníku (Theobroma cacao), Tlatonochtli bude opuncie (Opuntia sp.), Tememetla některá pupovice (Echeveria sp.) atd.
Jaký význam měl tento rukopis pro dobové poznání americké flóry, není zcela zřejmé – nejspíš jen nepatrný, určitě nemohl soupeřit s pracemi tištěnými. Rozhodně je však významným dokumentem pro dnešní studium aztécké kultury. Pro ikonografii rostlin má potom hodnotu naprosto výjimečnou. Jistě také může v některých sporných případech poukázat na americkou původnost určitých druhů rostlin – příklad durmanů je velmi názorný.
