Bratr Cadfael ap Meilyr ap Dafydd se narodil v Trefriw v Gwyneddu v severním Walesu kolem roku 1080, zemřel patrně v Shrewsbury po roce 1145.
Matkou mu byla Edith Pargeterová (pod pseudonymem Ellis Petersová) a vyslala ho po krátké práci pro obchodníka s vlnou v Shrewsbury na první křížovou výpravu vedenou Gottfriedem z Bouillonu. Tam se zúčastnil v roce 1098 útoku na Antiochii a v roce 1099 šestitýdenního obléhání Jeruzaléma, který padl 15. 7. 1099. Po dobytí Jeruzaléma byli všichni jeho obyvatelé pobiti. Po těchto zkušenostech se Cadfael stal námořníkem a 10 let se pohyboval na lodích ve východním Středomoří. Pak se vrátil do Normandie, kde se účastnil tažení anglického krále Jindřicha za sjednocení všech původních držav Viléma Dobyvatele pod jednotnou vládu. Po úspěšném králově tažení se vrátil do Anglie v roce 1120 a rozhodl se skoncovat s touláním po světě. Vstoupil do benediktinského kláštera ve Shrewsbury, kde se věnoval především pěstování bylinek a přípravě léků. Používal zde své znalosti, které získal ve Středomoří.
Anglický král Jindřich sice sjednotil své državy v Anglii i na kontinentu, ale při námořním neštěstí přišel o jediného manželského syna. Přinutil anglické panstvo přísahat, že po něm uznají jako královnu jeho dceru Matyldu (Maud), v té době provdanou za německého císaře. Po králově smrti se však o královský trůn přihlásil jeho synovec Štěpán. Výsledkem byla dlouhá občanská válka, kterou vyřešila až dohoda, že po Štěpánově smrti převezme vládu syn Matyldy z druhého manželství Jindřich II. (Plantagenet). Tato politická situace ovlivnila i Cadfaelův život v klášteře, lépe řečeno okamžiky, kdy klášter opouštěl jako příležitostný vyšetřovatel zločinů. Mnohé ze zločinů souvisely právě s bouřlivými událostmi v zemi.
Cadfael se v roce 1137 zúčastnil poutě za získáním ostatků waleské světice pro klášter v Shrewsbury a vyšetřil vraždu místního waleského hospodáře (Zázrak svaté Winifredy). V srpnu 1138, kdy po dobytí Shrewsbury nechal král Štěpán oběsit obhájce hradu (doložená historie), se Cadfael stal opět příležitostným detektivem (Jeden mrtvý navíc). Pak již procházel až do roku 1145 detektivními příběhy, kde využíval svého pozorovacího talentu a znalostí rostlin. Často jsou v příbězích rozhodující stopou rostliny, místo kde rostly bývá místem vraždy. Jedna z detektivek se i jmenuje podle lidového názvu smrtící rostliny – oměje šalamounku – Mnišská kápě.
