Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Vyskytuje se ve středním a jižním Řecku, zasahuje na východní a jihovýchodní Peloponés, také na řadu ostrovů v Egejském moři i na Krétu.
Ekologie: Roste ve středomořské křovité vegetaci typu frygana i v prosvětlených borových lesích. Vystupuje do nadmořské výšky asi 1500 m, na Krétě až 2350 m. Kvete od října do prosince, populace v horských polohách na ostrovech Naxos a Andros kvetou až v časném jaře (do února).
Popis: Bylina s podzemní hlízkou s celistvým tuhým kožovitým obalem, který se od báze zubovitě trhá. Listů bývá 3–8, čárkovitých, 1–3 mm širokých, vyrůstají současně s květy. Květy jsou kalichovité, spíše menší, bílé nebo růžovofialové, obvykle s 1–3 tmavšími proužky na vnější straně, v ústí sytě žluté, okvětní cípy jsou eliptické až obkopinaté, 1–3,3 cm dlouhé a 0,4,–1,8 cm široké, na vrcholu tupě špičaté; tyčinky jsou 3, s bílými prašníky; čnělka je žlutá až oranžová, delší než prašníky, bohatě mnohonásobně větvená do tenkých ramen. Plodem je elipsoidní tobolka 1–1,3 cm dlouhá.
Poznámka: Patří do skupiny šafránů význačných bílými prašníky. Z podzimních východomediteránních druhů se tím vyznačuje ještě Crocus pulchellus, který má obvykle růžovofialové, tmavě žilkované květy, a velmi podobný Crocus boryi, který má květy většinou čistě bílé, s širšími cípy, méně hluboko dělené čnělky a papírovitě tenký, v pruzích se rozpadající obal hlízky. Specifická je situace na Krétě, kde rozdíly mezi těmito druhy jsou značně setřené (zdejší populace jsou převážně bělokvěté a mají intermediární typ obalu hlízky).
Fotografovala Eva Rencová, ve dnech 21., 22., 27. a 28. 10. 2018 (Řecko, Peloponés, Parnon, Kalives a Lambokamnos).