CROCUS SATIVUS L. – šafrán setý / šafran siaty

Syn.: Crocus autumnalis Sm., Crocus officinalis (L.) Honck, Crocus cashmerianus Royle, Crocus setifolius Stokes, Crocus pendulus Stokes, Crocus orsinii Parl., Geanthus autumnalis Raf., Safran officinarum Medik.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité

Crocus sativus

Rozšíření: Taxon povstalý v předhelénských dobách v kultivaci, pravděpodobně na Krétě, planě rostoucí není znám. Pěstován je od nepaměti v oblasti od Španělska po Írán a Pákistán, příležitostně a přechodně z kultivace uniká. Ve středověku a raném novověku byl pěstován v tzv. šafránicích také v Čechách a na Moravě.

Ekologie: Podobně jako všechny druhy rodu je i šafrán setý adaptován na mediteránní klima se suchými horkými léty a studenými zimami – obojí přečkává zatažený v tunikátních hlízách (na počátku léta s nástupem dormance zakládá v pupenech poupata, v zimě jsou dormantní hormony odbourávány, hlízy zakořeňují a raší). Upřednostňuje oblasti se zimními a jarními srážkami, s úrodnými propustnými půdami na vápencích. Kryptofyt. Kvete v září a říjnu.

Crocus sativus

Popis: Vytrvalá, v zimě zatahující bylina se stlačeně kulovitými, až 5 cm širokými, síťnatě tunikátními hlízami. Listy, od báze až k povrchu půdy sevřené třemi až pěti bílými, blanitými katafyly, vyrůstají z hlíz současně s květy v počtu pěti až deseti, jsou asi 10 cm dlouhé a stěží 2 mm široké, na lícní straně s velmi tenkým stříbřitým pruhem. Květy vyrůstají až po čtyřech, jsou šeříkově růžové s tenkými podélnými purpurovými pruhy sbíhajícími do temně purpurového nebo bělavého, kratičce pýřitého jícnu, slabě voní a jsou poměrně veliké, s až 5 cm dlouhou trubkou a s 6 téměř stejně dlouhými, tupě obvejčitými korunními segmenty. Tyčinky mají purpurové, stěží centimetr dlouhé nitky, nesoucí až dvakrát delší žluté prašníky. Čnělka je rozsečena ve 3 temně červené laloky, které přečnívají nad tyčinky a dorůstají často téměř až délky korunních segmentů. Šafrán setý je sterilní triploid, tobolky se nevyvíjejí.

Využití: Suché blizny šafránu jsou od raného starověku vyhledávaným a draze placeným kořením i lékem – obsahují složky s antihypertenzívními, antidepresívními, cytotoxickými, antineuropatickými, diuretickými, protikřečovými, protizánětlivými a zklidňujícími účinky. V tradičním orientálním léčitelství se předepisovaly k léčení astmatu, trávicích potíží a úplavice, jaterních a očních onemocnění, zánětů vnitřních orgánů a řady dalších chorob.

Poznámka: Sběr šafránových blizen dokládají už fresky v ruinách mínojského palácového komplexu v Knossu, datované do 17. století před naším letopočtem. Tady také roste ostrovní krétský a kykladský endemit Crocus cartwrightianus, pokládaný za výchozí rodičovský druh kulturního taxonu. Pěstování šafránu se nejpozději v této době rozšířilo i do chetitské říše: horské oblasti Íránu, Afghánistánu, severní Indie (a donedávna i Turecka) jsou ostatně dodnes největšími producenty šafránu. Jen v samotném Íránu se ročně sklidí na 430 tun, přičemž celosvětová produkce se pohybuje při 450–480 tunách. K výtěžku jednoho kilogramu koření je přitom třeba vytrhat blizny ze 120–160 tisíc květů a z hektaru lze takto dopěstovat nanejvýš 5–6 kg (průměrné výnosy z kašmírských polí kolísají jen mezi 2–3 kg/ha). Sezóna, kdy je nutno z rozkvetlých polí sklidit květy, vytrhat z nich blizny a usušit je, navíc není delší než dva až tři týdny. Produkt je samozřejmě nekřesťansky drahý – v orientálních tržnicích jsou pod jeho jménem důvěřivým turistům nabízeny obvykle suché květy světlice, popřípadě měsíčku.

Crocus sativus
Crocus sativus
Crocus sativus
Crocus sativusCrocus sativus

Fotografováno dne 22. 10. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).