Syn.: Crocus autumnalis Sm., Crocus officinalis (L.) Honck, Crocus cashmerianus Royle, Crocus setifolius Stokes, Crocus pendulus Stokes, Crocus orsinii Parl., Geanthus autumnalis Raf., Safran officinarum Medik.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Taxon povstalý v předhelénských dobách v kultivaci, pravděpodobně na Krétě, planě rostoucí není znám. Pěstován je od nepaměti v oblasti od Španělska po Írán a Pákistán, příležitostně a přechodně z kultivace uniká. Ve středověku a raném novověku byl pěstován v tzv. šafránicích také v Čechách a na Moravě.
Ekologie: Podobně jako všechny druhy rodu je i šafrán setý adaptován na mediteránní klima se suchými horkými léty a studenými zimami – obojí přečkává zatažený v tunikátních hlízách (na počátku léta s nástupem dormance zakládá v pupenech poupata, v zimě jsou dormantní hormony odbourávány, hlízy zakořeňují a raší). Upřednostňuje oblasti se zimními a jarními srážkami, s úrodnými propustnými půdami na vápencích. Kryptofyt. Kvete v září a říjnu.
Popis: Vytrvalá, v zimě zatahující bylina se stlačeně kulovitými, až 5 cm širokými, síťnatě tunikátními hlízami. Listy, od báze až k povrchu půdy sevřené třemi až pěti bílými, blanitými katafyly, vyrůstají z hlíz současně s květy v počtu pěti až deseti, jsou asi 10 cm dlouhé a stěží 2 mm široké, na lícní straně s velmi tenkým stříbřitým pruhem. Květy vyrůstají až po čtyřech, jsou šeříkově růžové s tenkými podélnými purpurovými pruhy sbíhajícími do temně purpurového nebo bělavého, kratičce pýřitého jícnu, slabě voní a jsou poměrně veliké, s až 5 cm dlouhou trubkou a s 6 téměř stejně dlouhými, tupě obvejčitými korunními segmenty. Tyčinky mají purpurové, stěží centimetr dlouhé nitky, nesoucí až dvakrát delší žluté prašníky. Čnělka je rozsečena ve 3 temně červené laloky, které přečnívají nad tyčinky a dorůstají často téměř až délky korunních segmentů. Šafrán setý je sterilní triploid, tobolky se nevyvíjejí.
Využití: Suché blizny šafránu jsou od raného starověku vyhledávaným a draze placeným kořením i lékem – obsahují složky s antihypertenzívními, antidepresívními, cytotoxickými, antineuropatickými, diuretickými, protikřečovými, protizánětlivými a zklidňujícími účinky. V tradičním orientálním léčitelství se předepisovaly k léčení astmatu, trávicích potíží a úplavice, jaterních a očních onemocnění, zánětů vnitřních orgánů a řady dalších chorob.
Poznámka: Sběr šafránových blizen dokládají už fresky v ruinách mínojského palácového komplexu v Knossu, datované do 17. století před naším letopočtem. Tady také roste ostrovní krétský a kykladský endemit Crocus cartwrightianus, pokládaný za výchozí rodičovský druh kulturního taxonu. Pěstování šafránu se nejpozději v této době rozšířilo i do chetitské říše: horské oblasti Íránu, Afghánistánu, severní Indie (a donedávna i Turecka) jsou ostatně dodnes největšími producenty šafránu. Jen v samotném Íránu se ročně sklidí na 430 tun, přičemž celosvětová produkce se pohybuje při 450–480 tunách. K výtěžku jednoho kilogramu koření je přitom třeba vytrhat blizny ze 120–160 tisíc květů a z hektaru lze takto dopěstovat nanejvýš 5–6 kg (průměrné výnosy z kašmírských polí kolísají jen mezi 2–3 kg/ha). Sezóna, kdy je nutno z rozkvetlých polí sklidit květy, vytrhat z nich blizny a usušit je, navíc není delší než dva až tři týdny. Produkt je samozřejmě nekřesťansky drahý – v orientálních tržnicích jsou pod jeho jménem důvěřivým turistům nabízeny obvykle suché květy světlice, popřípadě měsíčku.
Fotografováno dne 22. 10. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).