Syn.: Crocus colchiciflorus Reut. ex Maw
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Západomediteránní taxon, roste na západě Pyrenejského poloostrova ve Španělsku a Portugalsku a zasahuje i do severní Afriky do Maroka.
Ekologie: Nejčastěji provází suché pastviny a světliny v borových lesích, většinou na písčitém podkladu, vystupuje do nadmořské výšky kolem 150 m. Kvete od září do prosince.
Popis: Vytrvalá hlíznatá bylina vysoká 10–20 cm; hlízka je stlačeně kulovitá, 0,5–1,5 cm v průměru, její obaly se třepí do tuhých, v horní části síťnatých vláken. Listů bývá 4–7, za květu jsou vyvinuté a po odkvětu zasychají, jsou přímé, čárkovité, 22–25 cm dlouhé, (1–)1,5–3 mm široké. Květy vyrůstají po jednom nebo po dvou; okvětí je 6četné, na bázi srostlé, okvětní trubka je 3–10,5(–13) cm dlouhá, bílá, v ústí někdy žlutá; cípy jsou stejné, obkopinaté, 2,5–6 cm dlouhé a 0,6–1,5 cm široké, světle fialové, s tmavší žilnatinou; tyčinky jsou 3, nesou žluté prašníky; čnělka je stejně dlouhá nebo kratší než tyčinky, nahoře rozeklaná často do většího počtu ramen. Plody jsou elipsoidní tobolky 1,2–1,5 cm dlouhé.
Využití: Občas se pěstuje ve sbírkách cibulovin.
Poznámka: Klasifikace šafránů je neobyčejně složitá – komplikace vyplývají nejen z velké individuální proměnlivosti, z časté hybridizace, na níž je zřejmě založena většina pěstovaných kultivarů, ale i z prosté skutečnosti, že jednoduchá stavba šafránů neoplývá většími možnostmi, kde se vlastně mohou rozdíly projevit. Nejinak tomu je i v případě příbuzenského okruhu C. serotinus. Z výsledků fylogenetické analýzy založené na molekulárně biologických datech vyplývá, že oprávněné je oddělit taxony Crocus clusii i Crocus salzmanii, a to zřejmě na úrovni samostatných druhů. Nejspolehlivější morfologické rozdíly mezi nimi jsou ve způsobu rozpadání obalů hlízky.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 18. 10. 2015 (Portugalsko, Praia do Malhão).