Česká jména: píchoš (Presl 1846)
Čeleď: Zamiaceae Horan. – kejákovité
Rozšíření: Pochází z jihoafrického Východního Kapska, vyskytuje se na rozlohou nevelkém území v okolí města Alexandria.
Ekologie: Roste na písčinách a na zazemněných dunách, v řídkých lesích a v křovinaté vegetaci na svazích říčních údolí, v nadmořských výškách zhruba od 100 do 200 m.
Popis: Dvoudomý cykasorost s nadzemním kmínkem jen nevysokým, nanejvýše 100 cm dlouhým a dosahujícím v průměru okolo 20–30 cm, jednoduchým nebo od báze větveným. Listy jsou řapíkaté, 100–150 cm dlouhé, přímé nebo obloukovitě skloněné, lysé, zpeřené, lístky jsou kopinaté, eliptické až vejčité, prostřední 12–16 cm dlouhé a 2,5–4 cm široké, kožovité, zelené, vzácněji i namodralé, na horním okraji celokrajné, na okraji dolním až se 3(–4) špičatými zuby. Samčí šištice vyrůstají po 1–3, jsou 30–50 cm dlouhé a 8–15 cm široké, zelené, samičí šištice vyrůstají obvykle jednotlivě, jsou 35–60 cm dlouhé a 20–30 cm široké, světle zelené.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2022) řadí píchoš písečný k druhům ohroženým (EN), je chráněn mezinárodní obchodní úmluvou CITES. Dříve byl ohrožován především ztrátou svých přírodních stanovišť, lesy na dunách byly přeměňovány na pastviny. V současnosti představuje největší riziko nezákonný sběr těchto rostlin zahradníky a sběrateli.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 6. 11. 2023 (Austrálie, South Australia, Adelaide Botanic Garden).